Kaplička sv. Floriána.
Většinou při našich výpravách bloudíme sami a nalézáme různé
zajímavosti, abychom si rozšířili své znalosti o našem okolí. Dnes to je ovšem
jinak, jelikož se zúčastňujeme celokroměřížské akce „Noc kostelů“, a tak tohle
dnešní putování je vlastně důležitá společenská akce.
Štěchovice, část Kroměříže je připomínána již roku 1290. Moc
se mi líbí, že „má tvar dlouhé ulicovky“. Taky neodolám a cituji
v původním znění:
„Osada slula původně Čechovice, od osobního jména Čech. Píše
se r. 1320 Wszechowiez, 1408 a 1412 Czechowicz, 1437 Czechoviecz prope
Chremsir, ale již r. 1437 Sezechowiez, leč ještě r. 1649 Štěchovice i
Všechovice.“
No a v těchto Štěchovicích je kaplička sv. Floriána, kam
jsme měli namířeno. On, svatý Florián, je tak trochu starý známý, protože je
vidět na mnohých selských staveních, aby ochraňoval před požárem. Dnes tu má
průvodcovskou službu náš kamarád, a tak sedíme na lavičce před kapličkou a
dozvídáme se, jak to s Floriánem vlastně bylo. Je už večer a nad námi
svítí měsíc, což je s věžičkou kaple velice působivé.
Svatý Florián
V okolí dnešního Lince na soutoku Enže a Dunaje,
místodržitel dal pozavírat a vraždit mnoho křesťanů a Florián jim spěchal na
pomoc. Byl zajat a přes všechny své vojenské zásluhy byl týrán, aby zapřel
Krista. Protože se za žádnou cenu nevzdal víry, kat mu uvázal na krk mlýnský
kámen a hodil ho do Enže. V samotné církvi nebyl nikdy předmětem nějakého
rozsáhlého kultu, ale mezi prostými lidmi populární byl a tak ve vesnických
výklencích bývá vypodobněn v římském vojenském stejnokroji, jak
z putýnky lije vodu na hořící dům.
Ještě v první polovině minulého století vyvolával
ponocný: „Chval dobrý duch Hospodina i Ježíše, jeho syna. Odbyla desátá
hodina, milý svatý Floriáne, tohoto městečka patrone, chraň nás od ohně.“
V němčině
existuje tzv. Princip svatého Floriána (Neodolal jsem a budu ho citovat taky). „O
heiliger St. Florian, verschon mein Haus, zünd andere an.“ Což je: „Ó svatý Floriáne, ušetři můj
dům, zapal jiný.“
Wechův
dvůr
Jak sedíme a debatujeme o všech svatých a taky trochu
protipožárních, upozornil nás náš kamarád na jednu zajímavost, které jsem si
nevšiml i když vlastně chodíme okolo. Jmenuje se to Wechův dvůr. Je to ukázka
takového zámečku, kde bydleli drobní šlechtici.
Smírčí kříž na Wechově dvoře
Na něm je dokonce z té strany, co okolo chodíme,
„smírčí kříž“. A je na něm vytesán nápis: „Anno 1501 pongeli po bozim
narozeni kriz savsed stechowski na tomto miste z rvcznicze prostrelen
gehoz dvsi pan buoh milosti wi raci amen.“ Ani tento kamenný kříž to neměl
zrovna lehké. Nejprve byl zasazen do domu č.p. 30. Po jeho zbourání byl nějaký
čas v depozitáři muzea a potom se teprve dostal na toto místo, do Wechova
domu.
Ve Vlastivědě moravské z roku 1911 se zmiňuje o tomto
kříži František Peřinka: „V prvních letech vlády kardinála Dietrichsteina
stalo se neštěstí, že fojt štěchovský Martin Penthub zastřelil r. 1605
z ručnice souseda štěchovského Jana Kříže z nešťastné příhody. Na
tomto místě byl postaven kamenný kříž s nápisem připomínajícím nešťastnou
příhodu.“ A to datum 1501 se tam asi dostalo s největší
pravděpodobností až při opravě kříže v 19. století. Ale ani tento názor
není tak úplně stoprocentní. No tak trochu se dohadujeme.
Kamarádka, která byla v té naší skupině, chtěla ještě
využít té „Noci kostelů“ a podívat se i na jiná místa. Mně už se nikam nechce,
a tak jdeme k nám ještě trochu posedět,
když je takový pěkný večer.
Žádné komentáře:
Okomentovat