Pačlavice
 |
| Pačlavický zámek |
Takový výčet vlastníků, jak se to tady prodávalo a kupovalo,
to nejde ani opsat, protože to už by se nám sem nevešlo nic jiného. Městečko
bylo docela k světu, protože císař Ferdinand I. roku 1538 povolil jednou týdně
konat trh a dvakrát ročně i výroční trhy a při té příležitosti dostaly
Pačlavice svůj erb – „....Štít červený,
v němž na kříž dvě krájadla plužní barvy železné se spatřují ...“ Asi si toho
tady zažili dost, protože třeba za třicetileté války bylo městečko úplně
zničeno, takže roku 1634 Zemský sněm v Brně označil pačlavické panství jako
„úplně zkažené“. Nicméně Pačlavice se znovu vzpamatovaly a zažily další pohromy
jako třeba požár. Vyhořel i zámek a uvnitř visel obraz, na kterém shořel rám,
ale obraz zůstal nepoškozen – to je co? Taky je chráněn památkovým úřadem.
 |
| Postavy pózující před zámkem |
 |
| Kostel na opravu ještě čeká |
Když zámek koupil kníže Arnošt z Arenbergru, tak tu zřídil
tzv. „Špitálku“. Po dalších peripetiích se zámek dopracoval až k dnešnímu
stavu, kdy je slušně opraven a slouží jako domov pro důchodce. Celý ten prostor
před zámkem je pěkně upraven – jen kostel asi ještě na opravu čeká. My jsme se
podívali nejen na zámek, ale taky na pěkně zařízené dětské hřiště a vedle
dokonce i tělocvičný přístroj pro dospělé, který jsem si taky vyzkoušel.
Polárník Ota Kříž
Nesmím zapomenout na pomník polárníka Oty Františka Kříže.
Byl to důstojník – lodní strojník a zúčastnil se druhé rakousko-uherské výpravy
k severní točně 1872-1874. Na té výpravě zemřel na tuberkulózu a tam na severu
je i pochován v Zemi Františka Josefa.
Pornice
Kousek cesty a jsme v Pornici. Tady je výčet držitelů taky
dost mohutný, ale nejvíc se mi líbí – Vaněk Pivo z Bařic. Náhodou, co kdybych
se jmenoval Jirka Pivo z Kroměříže, hned by se vědělo, o koho jde. Tady v
Pornici bývala tvrz, ale její zbytek zahrnuli do příkopu. Kde přesně stávala,
to jsme nezjistili.
Morkovice
Když kousek popojedeme, tak jsme v Morkovicích. Správně se
jmenují Morkovice-Slížany a je to město. První zápis, kde se o tomto osídlení
zmiňují, je z roku 1222, ale osídlení tu bylo už v mladší době kamenné.
Morkovický pranýř
Protože Morkovice měly krevní právo, tak tu uprostřed stojí
pranýř. Když odsouzenci oznamovali trest smrti, tak stál tady u toho sloupu.
Aby sebou moc nešil, tak mu na krk navlékli takový obojek s hroty dovnitř.
Ještě, že to je už historie, nedovedu si to moc představit a ani bych se na to
nechtěl koukat, natož kdyby ten krk měl být můj. Br! Rozluštili jsme na kameni
zašlý nápis: „Bývalý morkovský pranýř.“ Zoe se usadila na tom podstavci a tak
jsme jí nevysvětlovali, na co to tu vlastně bylo.
Po schodech stoupáme ke kostelu a pak jdeme podle zámku,
který je uzavřen pro veřejnost i se zahradou a rybníčkem, do areálu letního
kina, kde je taky dost místa pro vyřádění místních děcek.
Nádraží bez vlaků
V roce 1998 zde byla zrušena železniční trať i stanice, a
tak si v trase trati vybudovali cyklostezku a tam, kde bývalo nádraží je takový
odpočívací altán. A tak jsme odpočívali a blízali zmrzlinu a na snímku je za
námi vidět i nakládací rampa, tak vlastně tady v altánu čekáme až tu znovu tu
trať uvedou do provozu.
Taky tady kousek odtud obdivujeme morkovický erb – jsou na
něm váhy – to jako, že Morkovice měly soudní pravomoc. My se tu chováme slušně
a tak se té pravomoci nemusíme obávat.
Žádné komentáře:
Okomentovat