Místo do hradu jdeme na Tlustou horu
Ne vždycky se všechno povede, jak bychom si přáli. První
zádrhel je tu. Hrad je ještě uzavřen a bude se otvírat pro návštěvníky až v
červnu. Jenže jsme se to nedozvěděli na internetu, tam jsme si mysleli, že tady
sezóna už jede na plné obrátky. S tím nic nenaděláme, a tak si uděláme
procházku vzhůru na Tlustou horu.
Jdeme po modré značce a vede nás Zojinka. Na začátku našeho
putování jsou lavičky, aby si turista mohl vychutnat pohled na Malenovice.
První zmínka o Malenovicích je v roce 1321. Bylo to městečko (až někdy do roku
1920) mezi ne příliš významnými obcemi Zlín a Otrokovice. Pak se postupně
rozrůstalo, a jak to tak bývá, postihovaly je povodně řeky Dřevnice a taky
dobyvatelé se tu vyřádili. K 1.1 1949 byly sloučeny se Zlínem. Tehdy se
jmenoval Gottwaldov.
Malinko vlevo je socha jakéhosi pána v klobouku, ale
nezjistili jsme, kdo to je. Necháme to na jindy, až se dostaneme i do hradu. Na
začátku naší výpravy jsme potkali pejska, který se tvářil docela udiveně, co tu
dneska chceme.
Takovou cestičkou jsme vyrazili nahoru. A je tu zřetelně
vidět tu malou postavičku, co nás vedla. Ten slavný hrad jsme okoukli i seshora
a doputovali jsme až nahoru, kde byl stolek a lavice.
Seděl tam nějaký pán a my
si mysleli, že má na klíně nějakého pejska nebo tak něco. Ukázalo se, že to je
hlava paní, co tam byla s ním. Požádali jsme o dovolení, jestli můžeme
přisednout, abychom nebyli za hulváty. Ten pán se tvářil trochu otráveně, ale
ta paní si s námi docela ráda povídala. Měla takové výrazné rysy, nikoho
podobného jsem ještě neviděl. Trochu jsme pojedli a přidal se zádrhel číslo 2:
Začalo nejprve jen tak trochu krápat, ale nevypadalo, že by chtělo přestat.
Trochu jsme se nejprve schovali pod strom, ale pak jsme urychleně vyrazili
zpátky k autu. Inu, měli jsme kliku, že poprchávalo dokud jsme šli, ale jak
jsme se ocitli v autě, tak se to spustilo parádně.
Sjeli jsme až do Obchodního centra Malenovice, kde jsme
provedli důkladnou exkurzi. Zdálo by se, že v OBI to Zojinku nebude moc bavit,
ale prohlížela si důkladně všechny nástroje a vůbec všechny věci, co tu
prodávají.
Tohoto řidiče Formule 1 jistě z televizních přenosů slavných
závodů znáte, ne? Za odměnu za další vyhraný závod dostal řidič kornoutek
zmrzliny - a byla dobrá.
Ale už uháníme domů. Dešti jsme trochu ujeli a tak můžeme
obdivovat duhu. Dokonce i v zrcátku auta. A to se jen tak vyfotit nepodaří.
Žádné komentáře:
Okomentovat