„V Chropyni na móresech“
Toto místo mám zafixované už z národní školy. Tu pověst o
králi Ječmínkovi nám povídali už dávno, s důrazem na to, jak se chovali feudální
páni. A taky o tom, jak byl lidový král mezi poddanými oblíben. Jenže jaké
vlastně toto místo mělo historii, jsem se dozvěděl až teď. Ale po pořádku –
nejprve o původu jména.
Je názvem prastarým a je možno vydedukovat hned dvě možnosti
vzniku: První je odvozeninou od původní Chropovy tvrze – Chrop anebo Chropoun v
té době znamenal darebáka či lenocha. Druhá varianta nevznikla od slova
chropět, ale podle nářečního – chropín. A to byl výraz pro bít, tlouct či hučet
... prostě hluk. Dle toho si můžeme o Chropyni ve Wikipedii přečíst, že hučení
tehdy bylo považováno za neslušnost a vzniklé lidové úsloví – - „Být v Chropyni
na móresech“ znamenalo chovat se neslušně... Což je ale omyl!
V roce 1561 založila Jednota bratrská v Chropyni vyšší
latinskou školu, již navštěvovali děti předních šlechtických moravských rodů a
později zde směli studovat i talentovaní mladíci z lidu. Ve škole se učilo
řemeslům, modlitbám, umění a také „móresům“ – tedy vybranému chování!
Bratrské gymnázium bylo zbouráno a v nově vystavěném zámku
byla otevřena jezuitská elementární škola s protireformačním výchovným účelem.
O tom, že se Jednota bratrská v Chropyni opravdu velmi rozmohla, svědčí i
zápisy z kroniky, které popisují nacházení mnohých základů a sklepení při
opravách a nových stavbách na náměstí. Přesto žádný historický zdroj nedokáže
prozradit, ve kterých místech stávalo bratrské gymnázium.
Ornitologická observatoř
Chropyňské náměstí je na 5 tisíc obyvatel pěkně veliké a
sympatické je to, že je uprostřed park a v té jeho spodní části je právě ten
zámeček, o kterém už byla řeč. Tady se taky dá pohodlně zaparkovat auto, než
vyrazíme na procházku.
Taky musím zdůraznit, že je nás slušná výprava, kde jsou
zastoupeny všechny věkové kategorie. Od nejmenšího (lépe od nejmenší) – Zoe,
pak Dan s Míšou a Honza a nakonec poslední věkovou kategorii zastupuji já.
Protože máme v úmyslu navštívit ornitologickou observatoř,
vezmeme sebou i triedr, abychom vypadali dostatečně vážně.
Pohled na zámeček nám kazí škaredá červená dodávka a tak se
vydáme raději na obhlídku. Při jedné z minulých výprav nás uvítal pěkný kocour
a tady visí na stromě žádost o tom, že se tu ztratila kočka. Tak kdo ví, jestli se nedostala mezi tím
do Kurovic, kde jsme s tím kocourem diskutovali o počasí.
Taky musíme vyzkoušet dalekohled, abychom se potom
nezdržovali, až budeme na vyhlídce. Z přiložené fotodokumentace je
zřejmé, že bedlivě studujeme bláto na cestě, abychom se co nejšikovněji vyhnuli
loužím.
Ta ornitologická pozorovatelna je moc pěkné a šikovné místo,
je možné přehlédnout celý rybník a pozorovat i na druhé straně vodní ptáky,
kteří tam dovádějí. Jsou to asi rackové. Jak chodíme s dalekohledem a vypadáme
ukrutně odborně, zdravila nás nějaká paní, asi proto, že tam měla na volno
puštěného pejska a nebyla si jistá, jestli jí nevynadáme. Tak jsme ji
pozdravili taky a nevynadali. Jsou tu i informační tabule, co všechno se tady
dá vidět s obrázky, aby i úplný amatér mohl udělat něco pro svoje ornitologické
vzdělání. To, že sem chodí i pitomci, je vidět na tom, že informační tabule jsou
počmárané. Koho tohle, do prčic, baví!Král Ječmínek
Zojinka zavelela, tak uháníme zase dál. Za oknem v zámku,
kudy pokračujeme dál, stojí vysochaný Ječmínek z jednoho kusu dubového kmene.
Měli bychom si zde ještě osvěžit tu pověst o králi
Ječmínkovi:
Bylo nebylo... Právě v Chropyni žil podle pověsti bohatý a
udatný rytíř. Poddaní ho milovali pro jeho spravedlnost a skromnost. Když byl
ale povýšen na moravského markraběte, začal se měnit k horšímu: Liboval si v
nákladných a okázalých radovánkách a nedbal výhrad manželky, která se mu
snažila hýření rozmluvit.
Jednoho dne mu zase vytýkala, že kvůli získání dalších peněz
na své radovánky, uvalil na poddané další daně. Rozčílenému manželovi došla
trpělivost a (v té době již těhotnou) ji nechal vyhnat ze zámku. Žena se před
rozzlobeným mužem skryla v poli, kde porodila chlapce. Lidé ji našli, vzali k
sobě domů a na památku toho, že se chlapec narodil v ječmeni, pojmenovali ho
Ječmínek.
Rytíř sice později prohlédl, že chyboval, a nechal ženu se
synkem hledat, ale po nich jako by se slehla zem. Samým žalem nakonec ukončil
život skokem do zámecké studny. A mezi lidmi se začalo povídat, že se král
Ječmínek jednoho dne vrátí. Až prý bude jeho vlast ohrožena, zemi vysvobodí.
Říká se také, že Ječmínek přebývá přímo v chropyňském zámku v jednom ze sálů, který je po něm pojmenován. Stojí v něm starý masivní kulatý
stůl a v něm prý se Ječmínek ukrývá. Stůl je pro něj stále prostřen. Když na
něj kdokoliv z návštěvníků zaklepe a je to dobrý člověk, Ječmínek se mu údajně
ozve.
„Tak nazdar, je to dneska příjemně poklidné prostředí, pane
král, ale slibujeme, že se zastavíme až v sezóně, protože tu prý máte spoustu
zajímavých věcí na skouknutí.“ Tahle socha prý byla vyrobena u příležitosti Hanáckých slavností 2017.
Nakoukneme do studny, kam asi skočil ten rytíř z pověsti.
Teď je tam solidní mříž, aby to náhodou někdo nechtěl zopakovat. Zojince se to
nahoře moc líbí.
Stojí tady takový podivný památníček - pamětní deska, která
nám praví, že hanácká země byla vrácena Hanákům 21. X. 1923 – asi se tu tehdá
odehrála nějaká národopisná slavnost, nebo tak něco. (Později jsme našli na
internetu, že to je památník pozemkové reformy.)
Ještě je nutné udělat pár fotek zámku už bez té dodávky, co
nám umělecký dojem kazila.
Akvadukt
To koukáme – oni tady mají fungující akvadukt, kde teče v
širokém korytě voda nad potokem. Takové vodní dílo, které premává, opravdu není
hned tak vidět, původně to pracovalo jako náhon pro pilu a mlýn. Teď už na
jejich místě pracuje Technoplast a nepracuje ani turbína, která v roce 1945
byla s velkým nadšením vybudována. A tak z toho náhonu odebírá vodu ten
Technoplast a hlavně Zámecký rybník. Je to u ulice „U haltýře“.
Minerální pramen
Bývaly tady lázně. Ani ne snad skutečně léčebné jako spíš
rekreační a odpočinkové. V letech 1939 až 1942 byly provedeny hloubkové vrty a
objevila se minerální voda jedinečná vůbec v Evropě.
A tak vznikly lázně, které
nebyly koncipovány jako léčebné zařízení, ale přes to skutečně pomáhaly s
potížemi revmatického typu. Jenomže povodněmi v roce 1997 byly dřevěné budovy
zničeny a zůstal jenom ten původní pramen z toho hloubkového vrtu. No když je
tak vzácný, tak ho musíme taky ochutnat. Tedy: není studený, trochu vlažný (asi
jako bychom ochutnávali nějakou kuchyňskou vodu) a výraznou chuť nemá. Ale je
docela příjemný. I Zojince se pramen líbil a tak jsme tam u pramene
riskovali i že sebou plácneme na blátivém dolíčku.Památník padlých
Pomaloučku jsme toho dneska měli už dost a tak jsme se
zvolna táhli zase k autu. Zase jsme prohlíželi parkovou úpravu vprostřed
náměstí, myslím si, že jsem tu už někdy dříve byl.
Ta socha staré paní je moc
hezky a i citlivě udělaná, ale nenašli jsme autora. Je to památník padlých na
jedné straně z první světové války a na druhé zase padlých při bojích s
nacisty. Protože to je opravdu profesionální práce, hledali jsme autora, nebo
alespoň nějaký odkaz. Tak není tu nic. Ještě jsme si řekli, že kus dál je busta
– to je Palackého, asi při nějaké příležitosti tam byla umístěna. Proč, není
celkem důležité. Když jsem se vracel k autu tak mě zaujala dodávka, nikdy jsem
si nevšiml, jak je pěkně vyzdobená a načančaná. Nebyla to ale naše.
Tak ahoj Chropyně.
Žádné komentáře:
Okomentovat