Vozatajské závody
Tentokrát nejedeme poznávat okolní přírodní krásy a
zajímavosti, ale jedeme na akci, která se jmenuje „Moravský vozatajský pohár –
4. kolo“. Jsou to závody koníků zapřáhnutých do lehounkého vozíku, který musí
projet dráhou označenou brankami a samozřejmě na čas a bez doteku těch
brankových jehlanů.
A tak jsem se zase ocitnul v typické atmosféře koňských
závodů. Tyhle závody jednospřežných vozíků jsem už kdysi dávno viděl, je to
zajímavé hlavně tím, že koně zapřažení do těchto kočárků jsou vyparádění,
vyleštění, nazdobení a vybavení chrániči kopyt a spodní části nohou. Kdyby
koníci nakopli ty jehlany, kdyby se vozataj přesně netrefil, aby se jim nic
nestalo, ale hlavně je to pro parádu a tu si užívají jezdci, koně i diváci.Koně závodění baví
Při této příležitosti se chci zmínit o tom, jak někteří
„ochránci přírody“ chtějí chránit koně před zvůlí lidí (v duchu volně
pobíhajících stád mustangů po amerických horách). Oni vůbec nevědí, že kůň je
velice soutěživé zvíře a předhánění se v rychlosti ho velice baví. A že při
dobré souhře se svým lidským kolegou (vozatajem nebo jezdcem) chce vyhrát, co
mu síly stačí. Protože jsem ten nezapomenutelný pocit jedné společné bytosti
zažil sám, vím, o čem mluvím. Dalo by se o tomto propojení povídat spoustu
historek, no a některých jsem se zúčastnil přímo já sám. Když si na ty zážitky
vzpomenu, dodnes, i když už je to spousta let, zdají se mi téměř neuvěřitelné –
ale zajímavé a krásné. A hlavně: Každý kůň má svoji osobitou povahu – může to
být dravý sportovec, nebo momentálně indisponovaná primadona a taky třeba
galantní (i zamilovaný) hřebec, a trochu i valášek, ale taky patřičně nafoukaný
parádník na to, jak mu to sluší. Samozřejmě jsem taky potkal ve své amatérské
koňácké kariéře i utahané apatické koně, zrovna takové, jako se mezi lidmi vyskytují
někteří jedinci taky. O těch různých příhodách jsme si povídali na jízdárně,
jejda, ani si nedovedete představit, co historek se povídá.Nás to bavilo taky
Tady v hřebčíně v Tlumačově v kryté hale je galerie pro
diváky se stupínky, abychom viděli trať závodu přehledně svrchu – jak se
kočárek promotává mezi brankami sledován přísným rozhodčím. Ten při chybičce
hned vymrští ruku vzhůru, a už na světelné tabuli naskakují trestné body. A ta
galerie je pro diváky zařízena velice parádně i s občerstvením.
No a pro toho, kdo se k tomuto dopravnímu prostředku ještě
nedostal: Je tu kozlík s křesílkem pro jednoho vozataje a za ním místo pro
stojícího pomocníka, který vyvažuje vozík v ostrých zatáčkách, jak to
pravděpodobně známe za závodů motocyklů se sajdkárami.
Kdyby tu nebyla taková zima, vydržel bych se dívat třeba
celý den. Těch závodů je celá řada kategorií a taky tyhle jednospřežení a v té
nejvyšší třídě i dvojspřežení. Ta dvojspřežení jsme už neviděli i když to bude
daleko obtížnější a tím i zajímavější. I když to pořadatelé měli pro diváky
připraveno velice sympaticky, vzhledem k teplotě jsme si počkali na dekorování
vítěze jedné kategorie a uháněli jsme závodním tempem domů.
Pohled na Kvasice
Bylo krásné počasí, a tak jsme to vzali malou oklikou,
abychom se mohli pokochat pohledy do kraje jako na propagačním spotu. Inu –
Morava krásná zem – jak se zpívá, a nevadil nám ani smrádek v Těšnovicích od
prasenčáku. Přiznám se, že se mi dnes nechtělo moc cestovat, ale i koníčci, i
ta cesta nazpět domů stáli za to i přes tu zimu.
Žádné komentáře:
Okomentovat