5. Kvasice a Tlumačov (6.2.2018)

Že bychom si dneska vybrali nějaké fantastické počasí na cestování – to zrovna ne, i když ještě ráno se skoro zdálo, že to půjde. Ale poletoval sníh a když budu malinko předbíhat – tak čím dál tím víc.

Vystoupili jsme před radnicí v Kvasicích a obdivovali erb, co tam je namalovaný. Taky tady mají na návsi parčík s bustou TGM, kterou ostatně jako i mnohde jinde, museli ukrýt jednou před Němci a potom zase před komunisty.

Zámek se Stromem roku 2017

Zámeček je pěkně opraven a slouží jako domov důchodců. Za zámečkem je docela velký park, který se pyšní tím, že tam je strom roku. Asi 300 let starý ořešák černý, uvádí se obvod kmene 611 cm, výška asi 25 m, ale místní průvodce, který se nás nezištně ujal, tvrdí, že to je 663 cm. Pan Řehůřek nám toho o místní historii řekl tedy opravdu tolik, že jsem jen horko těžko sledoval jeho výklad. (Chtěl jsem se na něco zeptat a byl jsem upozorněn, že až to dopovídá, že pak odpoví na otázky.) A tak jsme se dozvěděli o tom, jak se vyvíjel postupně park, a jak tam vznikly ty prastaré stromy. Kudy původně vedlo slepé rameno Moravy, které potom sloužilo jako náhon pro mlýn, ale pak to rameno zavezli a ještě vybudovali nedaleký jez, který zvedl hladinu Moravy, všechny stromy jsou podmáčeny a moc jim to nesvědčí. Ani to, že v roce 1997 byla povodeň a celý park byl metr pod vodou.

Fakt je, že když vám někdo zaujatě vykládá o tom, kudy zrovna jdete, tak z toho máte úplně jiný pocit. A hlavně si člověk říká, že by si měl dát za úkol – podívat se do moudrých knih, aby se přesvědčil, že ten náš známý je skutečně machr. Ale asi je, protože věděl, kdo co vlastnil a která se s kým spolčila a třeba i provdala, aby jsme ten majetek nejen pěkně uchovali, ale rozmnožili a svým potomkům předali. A o tom vypovídají i erby, které jsou nad různými vchody umístěné. Nu co, některé jsou velmi známé, ale některé nám neříkají už teď nic. Nebo tady po pravdě, hlavně neříkají nic mně.

Dva svatí a dva kostely

Krásný a výstavní kostel (bohužel teď zavřený), ale před ním stojí dvě krásné sochy – jedna je náš moc dobře známý světec sv. Florián, ten je všude skoro stejný – má v ruce putýnku a hasí nějaký hořící dům. Jenže tady leje vodu na model původního zámku.

Vedle něho stojí svatý Donates, promiňte mi mou neznalost, s tímto svatým se setkávám poprvé a tak musíme zjistit, jak se pan Donates mezi svaté dostal.

 

Co to je vzadu za kostel, ále to je bratrský kostel, celkem nová stavba z 19. století, věnujte se prosím vážné historii (říká pan Řehůřek). Však se podívejte kolem sebe, co těch památek tady je. Všimli jste si nádherných slunečních hodin u radnice? Pravda, teď momentálně nejdou, ne že by nebyly natažené, sorry, zrovna nesvítí na ně sluníčko.

Klouzavá křížová cesta

Při silnici na Novou Dědinu je krásná alej s Křížovou cestou, to ano, ale dneska to tu je jako na mýdle a plachtíme po silnici hlavně směrem do příkopu. Teda klouzanice je fantastická, jenže všeho moc škodí. Tak opatrně docouvat pod kopec. Ale problémy nemáme jenom my, na klouzačce se snaží i ostatní auta, díky, nějak už na tuhle srandu nejsem. Tedy ta křížová cesta tady na té silnici opravdu je a máme na to i fotografické důkazy.

Tlumačov - mám rád koníčky

Stačí málo a jsme už na území Tlumačova. Dneska už je celkem jedno, kdo a kdy Tlumačov vlastnil. Já mám rád koníčky a proto je pro mě Tlumačov něco jako taková kaplička. Byl jsem tady určitě ještě v dávných dobách, kdy jsem by ve škole. Až bude na to čas, tak si ten hřebčinec prolezeme důkladně a i s vnuky, protože nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně – že jo?

Tlumačovská tůňka a cedulka naproti

Zatím jenom zběžně, rybníček nebo spíš mokřina se všemi druhy rostlin a živočichů, kteří k tomu zamokřenému území patří. Jenomže teď je na vodní ploše zamrzlý led a o pozorování nemůže být ani řeč. Ale obejít to tu musíme, protože co když se sem dostaneme později, až to všechno bude jasně patrné, musíme vědět, kde se ta lokalita vlastně rozkládá.

Teda, ne že bych byl nějaký sprosťák, ale našli jsme tu vedle silnice z Kvasic do Tlumačova cedulku, která stojí za zveřejnění. Ještě jednou promiňte slabé povahy, že vám to podám v přesné podstatě. Na cedulce bylo psáno: „Choďte si srát se svým psem před váš dům“. Ne, že bych s čistotnými uživateli tohoto místa nesouhlasil, jasně. Ani nemusím zdůrazňovat, že tento způsob vyjadřování není zrovna můj, ale musím se chechtat, když si představím elegantní paničku na bobku vedle svého pejska, jak se chová podle toho výroku. Hele, asi bych přece jenom chtěl být u toho. (Fuj!)

Na obědě v „Panském domě“

A nakonec něco daleko příjemnějšího. Dostali jsme hlad a tak se stavujeme v restauraci „Schodky“. Co jiného bychom si mohli na závěr našeho putování přát. Bylo to moc dobré a jako bonus nás obsluhovala krásná paní nebo slečna Ema. Trochu se mi zdá, že sem do této krásné, klenuté provozovny patří jako dědička dávných tradic.

Zajímavé je, že tato restaurace je původně „Panský dům“ (dokonce označovaný jako zámeček), kde vlastně byla vybudována tvrz a to na nejvyšším bodě v okolí – vyšším o celé 2 metry. Kolem roku 1270 tímto ukázal pan Záštita, kdo je tady pánem.