9. Tabarky (21.2.2018)

....a taky větrný mlýn

Dokud jsme plni síly a odhodlání, jedeme nejprve k větrnému mlýnu u Velkých Těšan. Uznávám, že je postaven na mimořádně vhodném místě. Fučí to tady jako na vídrholci, až mi to shodilo i klobouk. Ale mlýn je opravený moc pěkně – jako nový. Nevím jestli je funkční ve všech ohledech, jako je natáčení po směru větru a jestli, kdyby se křídla, která jsou zatím jenom v opraveném, ale jen v holém stavu, byla schopna roztočit. Momentálně mlecí sezóna není, a tak se musíme stavit až po žních. Stejně je to moc pěkná dominanta v krajině.

 

Dnešek je na cestování poněkud náročný. Na silnicích, které nepatří k hlavnímu směru, jsou námrazy a slušně to klouže. Dokonce tak, že právě u cíle další cesty jsme zůstali trčet na ledu uprostřed křižovatky. Než jsme se mohli zase věnovat průzkumným činnostem, klouzali jsme se na jednom místě, inu přímo jako zapadlí vlastenci. Až ochotný pan traktorista, vybavený na vytahování klád, vytáhnul na suchou silnici nás.

Mohyly u Tabarek

Nebo vlevo?

Kde ty mohyly jsou? Vpravo?

To, na co se chceme podívat, jsou pohřební mohyly dokonce už z doby bronzové a jsou tu společně i se slovanskými mohylami. Je to v lokalitě Tabarky. Je to kousek od Kroměříže, mezi Kostelany a Kvasicemi. Máme k tomu i náčrtek, jak taková mohyla vypadala. Údaje čerpáme z Bakalářské práce Barbory Machové (Filosofická fakulta Masarykovy university, Brno, 2009).

Oni tu jsou i cedulky a vysvětlivky pro historie lačné cestovatele, ale teď je tu dost sněhu a proto ty vlastní mohyly prý 3 – 8 m široké a 2 m vysoké hned nevidíme. Podle našeho dokumentu jsme je hledali – vpravo nebo vlevo? Ale ano, kousek po naznačené cestě, a našli jsme je. A zase to máme připraveno do cestovatelského plánu na příznivější dobu, co se počasí týká.

O kus dál v lese jsou tu patrné hradištní valy a to máme radost, že jsme ty zbytky dávného osídlení našli.

Viditelný val – prý předslovanského hradiště z 5. století

Pováleční prezidenti na stodole

Tady v Tabarkách je ještě jedna zajímavost a to dokonce z nedávné doby. Na dvoře hájovny na stodole jsou umístěny portréty posledních poválečných prezidentů (tedy ty úplně poslední tam ještě nejsou). Zato je tu i portrét J. V. Stalina.

Karolín a nejstarší osídlení

A ještě kousíček vedle zamíříme do jedné vesničky. Karolín je moc pěkné jméno pro malebnou obec s hezkou kapličkou a se školkou omalovanou dětskými motivy, asi to byl dřív možná místní malý zámeček.

Pěstní klín z Karolína (muzeum-km.cz)

Ale hlavně proč tu jsme: Tady se našel nádherný pěstní klín z červenohnědého radiolaritu. Autorem byl neandrtálský člověk ze středního paleolitu, tak tady v Karolínu se bydlí už dost dlouho. Našly se tu i další nástroje z toho radiolaritu a také z pazourku. To kdyby jsme později někde v muzeu něco takového viděli, tak abychom měli pojem o tom, kde to vlastně našli.

I když dnešní dobrodružství bylo provázeno i klouzáním i vyprošťováním, všechno dobře dopadlo a můžeme to ještě důkladně probrat „U Standy“ u piva. Všechno úplně ne, zmizely mi někde venku brejle na čtení a to je pech.