Muzeum Františka Skopalíka
Ona taky maličká průvodkyně nám objasnila, co to bylo za
osobnost, a jak prospěl rozkvětu stavu rolnického. Zasloužil se o dobrovolné
scelování pozemků a zavádění nových technologií v zemědělství (třeba Veverkovo
ruchadlo nebo parní mlátička), ale taky o zavádění pěstování sladovnického
ječmene a i cukrovky. Jako poslanec Zemského sněmu Moravského a později i
Říšského parlamentu mluvil zásadně česky a oblékal hanácký kroj.
 |
| Původně se prý předával symbol starostenské moci jako hanácký hasičský nůž, na kterém byl napíchnutý špek. Později špek nahradila panenka v kroji. |
Pivovar Záhlinice
Na jeho počest funguje v Záhlinicích pivovar, a když jsme už
vyslechli celou přednášku, co bychom to byli za správné cestovatele, abychom si
na ochutnání to pivo neopatřili a neochutnali.
Ne že bychom byli bůhvíjací
odborníci, ale pivo, které bylo prý 11°– bylo malinko hořčejšího charakteru než
jsme zvyklí a ta 12° byla hořká docela dost. Ale ta piva pitelná jsou fakt
dobře, zkuste to. Pivovar i okolí navštívil taky Mikoláš Aleš a namaloval pro
ně reklamní plakát. Tedy dodejmež sborově:
„Dej nám Pán Bůh zdraví v tom hanáckém kraji.“
Další Skopalíkovy zásluhy
Ten pan Skopalík byl také dlouholetým starostou v
Záhlinicích a zasloužil se o vybudování novot dříve nevídaných – třeba dlážděné
chodníky, štěrkování cest, zřízení obecní cihelny a řádného odvodu dešťové
vody. Ze skály tady kousek na Slivotíně se postaral i o poslání základního
kamene pro Národní divadlo s nápisem: „Záhlinice na Moravě, Tobě vlasti, ku oslavě.“
Kostel a 4 sochy na hřbitovní zdi
 |
| Nejzajímavější ze soch na hřbitově |
Vprostřed Záhlinic i vprostřed návsi je velmi sympatický
kostel „Nanebevzetí Panny Marie“. A taky jsme se v propagačních článcích
dočetli, že na zdi hřbitova jsou umístěny čtyři sochy, to ano, jsou, ale která
koho představuje to jsme se tam na místě nedozvěděli – asi autor předpokládal,
že pro čumily nemusí takové všeobecně známé svaté zdůrazňovat. Je tam vytesáno,
kdože ty sochy hřbitovu věnoval.Bezpráví v Chrášťanech
 |
| kaplička v Chrášťanech |
Vedlejší obec jsou Chrášťany, kde žije trvale asi 81
obyvatel. Ale dodnes křičí o bezpráví, kterého se dopustili komunisti v době
nuceného zakládání JZD. Vybrali si tehdá rodinu Pecníkovu, totiž jen paní, dvě
dcery a dědečka. On totiž pan Pecník zahynul za okupace v koncentračním táboře.
Děvčata byla tehdy stará 11 a 12 let a při vniknutí ozbrojené skupiny držely
klíč, aby se agresoři nedostali šperhákem dovnitř. Co naplat, ozbrojenci
rozbili okno a byli neuvěřitelně brutální. A výsledek akce byl: Paní Marie se
ocitla bez jakéhokoli soudního řízení v psychiatrické léčebně, kde strávila dva
roky. Děvčata se ocitla na tři roky v dětském domově. Dědeček Václav Pecník byl
odvezen do starobince, volal, že chce umřít doma, ale v ústavu zemřel za čtyři dny. Rehabilitace není podle
dostupných pramenů dořešena dodnes. Všecko se událo totiž bez soudního
rozhodnutí. Zvláštní je: Ta skupina ozbrojených mužů je neznámá a kdo jim velel
a kdo to nařídil se taky neví. Ten příběh zpracoval ve své knize Cena facky
zlínský spisovatel Josef Holcman (podle idnes.cz). Běhá mráz po zádech a nechce
se věřit, že to bylo vůbec možné, snad už to takhle nebude nikdy fungovat.
Raději se budeme dívat okolo sebe, jak to tady vypadá dnes. Když jsme
projížděli Chrášťany, dívali jsme se, který by mohl být ten jejich statek.
Potkali jsme párek starších lidí, ale oni to tu neznali. Byli na procházce a
byli z Hulína.
Záhlinické rybníky
Ještě zpátky k Záhlinickým rybníkům – to je tady v
Kroměříži, pane, pojem, musíme se tam podívat jako správní cestovatelé. V létě
to tu musí být nádherné, jenomže máme ještě pořád únor. A tak se dala do nás
zima, od vody to šeredně fičelo, ani jsme k dančí obůrce nedošli. Na hrázi
druhého rybníka jsme uznali, že to pro dnešek stačí a honem někam do tepla.
Ovšem ten pohled s hladinou rybníka a se staveními v pozadí by se nabízel přímo
pro malíře krajináře a nebo alespoň na žánrovou pohlednici.
Žádné komentáře:
Okomentovat