...a hlavně muzeum motocyklů
Dnešní výlet se značně liší od všech předchozích –
nejlákavější nejsou přírodní krásy, ale jednostopá vozidla, která shromáždil
pan Richard Banát a ještě k tomu ta skvělá značka – Harley-Davidson. A taky
navštívíme Otrokovice, město s 18 000 obyvateli.
Abychom to vzali
popořádku: Naše ekipa je dnes docela mohutná – Malá Zoe, Ája s Ríšou,
fotodokumentarista Honza a já.
Baťov
Všechno tady v Otrokovicích nese punc pana Bati a asi tak
jako ve Zlíně jsou tu vidět stavby z režných cihel, ale některé ty obytné domky
jsou už omítnuty a kromě toho jsou i velké stavby jako „Obchodní dům“, kde jsme
nechali před naším cestováním auto a jdeme do parku. Je tu několik dřevěných
plastik – velmi moderního stylu a ne že bych byl zrovna obdivovatel moderny,
ale docela se mi líbí (ta jedna vypadá jako svazek píšťal didžeridu a ta
nejbližší se jmenuje „Duběnky“).
Povodeň a Baťa
Je tu taky „Památník povodní z roku 1997“ udělaný jako
úroveň hladiny mezi čtyřmi sloupy a v té hladině z umělé hmoty je zakomponován
model chcíplé kočky. Když se pod tím altánem procházíme a díváme se na tu výšku
hladiny, tak to tedy musela být opravdu obrovská potopa.
Ze soklu shlíží pan Tomáš Baťa a Honza sehnal fotografii
této sochy při těch povodních, no a tam spokojeně vyhlíží a voda mu sahá až do
kapes u saka. Tohle je odlitek sochy, kterou vytvořil H. Cawthra z East Tilbury
v Anglii a povedl se mu.
 |
| Zdroj:idnes.cz |
Vrtule i koule
S parkem sousedí „Hotel Společenský dům“. Stavba má tři
křídla do tvaru trojlisté vrtule a je to od roku 2014 Kulturní památka ČR. Prošli jsme se
kolem těch křídel a Zojinka nejvíce obdivovala plastiku tak asi půlmetrových
koulí.
Vedle jsou ty Baťovské domky, stavěné pro zaměstnance
Baťových továren, prý nebyly původně mezi nimi ploty a tak se mohli obyvatelé
snadno navštěvovat. Protože výroba frčela energicky i v padesátých letech, je
tu k shlédnutí i panelák tehdejšího typu.
Přístav bez vody
V ulici „Přístavní“ je první přístav na začátku plavebního
Baťova kanálu, jenže v současné době je tento začátek vodní stavby nefunkční,
ba dokonce i bez vody. Asi by se lodní doprava do současných podniků
nevyplatila.
Soutok Moravy s Dřevnicí
Je tady kousek cesty odtud soutok Moravy s Dřevnicí, co teče
ze Zlína. Díváme se jenom přes Dřevnici, protože do té špičky vede blátivá
cestička a tam se nám nechtělo.A odtud je vidět i na dva slavné komíny – ten vyšší je pětačtyřicátou nejvyšší stavbou v ČR.
Konečně Muzeum Harley-Davidson
V duchu si zatroubíme slavnostní fanfáru, alespoň my, kdo jsme
obdivovatelé motorek, tak máme teďka svátek – jdeme do motorkového
muzea a ne jen tak ledajakého – kdo by neznal značku Harley-Davidson. Teda toho
pana Banáta velice obdivuji. Těch nádherných strojů jsou tam přímo dvě patra.
Vždycky jsem si myslel, že tato firma vyráběla jen ty krasavce, co na nich
motorkáři sedí důstojně, pohybují se tak, aby si jízdu užili a v té skupině se
jezdí docela pomalu.
Dávno, již dávno tomu, co jsem si to užíval na podobném
stroji, i když to nebyl pochopitelně Harley. Jenže tady jsou i další –
rychlostní i do terénu. A taky tahle slavná značka dělala i jízdní kola a i
hračky. Byl tam i stroj, který vlastnil Elvis Presley – no paráda. Kdo má rád
třeba skútry nebo motorky s lodičkami a taky třeba dospělý motorový člun. A
taky stroje, které těžké motorkové terénní závody vyhrály.
Kolem pana šéfa byla skupina z nějakého zájezdu a některé to
vůbec nezajímalo a hulákali a chechtali se, až je pan Banát musel přísně
okřiknout, no uznejte, že by se zde mělo udržovat posvátné ticho – v takové
společnosti! A to součástí expozice bylo i původní oblečení závodníků a taky
jak vypadala dílna, a taky třeba i tankovací stojan.
Oběd v Harley pubu
Abychom si to užili co nejvíc, tak jsme byli na jídle (a
bezvadném) v souvisejících prostorách v „Harley pubu“ a tady se líbilo i našim
oběma děvčatům. Zoe seděla na vysoké židličce, aby měla rozhled po všech těch
motorkářích, kteří tu baštili.
Na cestě domů jsme jeli přes bělovský jez. Docela to tam
vypadá jako na nějaké veliké přehradě, ale měřili tam rychlost a tak jsme v
mezích pravidel přejeli a raději mizeli domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat