8. Přerov (18.2.2018)

Návštěva u sousedů

 

Nejprvně tři hlavní body, které musíme předeslat:

1. Tentokrát se k nám přidal kamarád Michal, tak Míšo, jestlipak ti bude naše čundrování vyhovovat, když ano, tak se do budoucna těšíme na spolupráci.
2. Řekli jsme si, že budeme navštěvovat okolí Kroměříže, dneska do okolí jedeme taky, ale je to víc než objevování okolí, návštěva u sousedů. Jedeme se mrknout do Přerova a to je nedělní oficiální návštěva u sousedního města.
3. No a následuje prosba o omluvu, přímo mezi našimi příbuznými. V Přerově mám sestřenici a jak tak jde čas, tak jsem s ní už nemluvil (omlouvám se ze všech sil) no určitě to je už několik let. Evičko, pořád se něco dělo a nějak na to nebyl čas a navíc vůbec netuším, kde bys mohla asi tak bydlet. Naivně jsem si myslel, že to místo, kde bydlíš, poznám a pokusím to všechno nějak napravit. Nic jsem nepoznal, a tak se budu muset pokusit o zlikvidování tohoto faux pas někdy do budoucna.

 Přerov je město jak má vypadat: 44 tis. obyvatel, to už není žádná vesnička. Chceme se podívat trochu po historii, abychom si mohli říct, že to myslíme vážně. Nejprve prosím, si představme dnešní výzkumnou výpravu: Po pořádku – Daniel s Michalkou, pak osvědčený fotoreportér Honza, nový účastník výpravy Michal a moje maličkost. Ukázalo se, že tahle sestava měla výhodu v tom, že jsme působili jako docela vážná turistická výprava a stojí za to nám udělit i regulérního průvodce. (Pěknou paní průvodkyni).

Horní náměstí

Uvítal nás hned na začátku pohled na upravenou zbouranou hradbu, která nám připomíná, že Přerov je historické město, kdyby o tom chtěl někdo pochybovat. Taky jsme potkali hned na začátku sošku chlapečka s rybou, asi původně prskala vodu do městské kašny. Od kašny proběhneme uličkou do kopečka a jsme na Horním náměstí, přímo ve starém městě. Zrovna tam na náměstí stojí socha, co nám zamotala trochu hlavu, má tam šesticípou hvězdu, tak kdo to teda je?

Uprostřed náměstí je památník Jana Blahoslava, který vytvořil František Bílek, je ve stylu secese a kromě toho je na tomto náměstí i skupina stromů, taky moc elegantní. Uprostřed domů s krásným klenutím jsme našli mřížový vchod do uzoučké cestičky, moc malebné a přímo by se tady hodila nějaká historka. Přimlouvám se za něco lehce lechtivého. No to náměstí je moc pěkné a stojí za to tu jen tak pocourat a představovat si ledacos. Na jednom domě je napsáno – 10 - 10 – 10. Jako když skandujeme na hokeji.

Muzeum J. A. Komenského v zámku

No a jdeme do muzea v přerovském zámku. Ten pohled zezdola na věž je vždycky efektní.

Expozice starých zbraní

Historické zbraně – tak to jasně – jdeme. No ono to tak úplně efektní nebylo, totiž jsou tu hlavně artefakty v různém stupni napadení korozí – totiž to, co se našlo při archeologických vykopávkách, ale pár mečů docela krásných tam bylo taky. Nejen vykopané nože, ale i hroty k šípům a oštěpům a taky halapartny. No a taky objevené ostruhy, po našem šporny, jak jsme to říkali ještě, když jsme byli pravověrní koňáci. To přilbice na tom byly líp, kdyby nebyly takové malé, člověk by si je rád ozkusil, aby věděl, jak se cítili kdysi vojáci. Taky koňská udidla, nevím, nevím, jestli současný návštěvník muzea bude vědět, jak se to vlastně používalo. Možná, že si bude myslet, že to jsou věci, které dnes už patří středověké historii. Vždyť vedle je vojenská štábní mapa zobrazující rozmístění jednotlivých útvarů, abychom soupeřovi dali na kokos. A dokonce i věrný model dělostřeleckého postavení se všemi obrannými prvky.

Než jsme zase pokračovali v dalších expozicích, proběhli jsme okolo velmi moderní sochy Paganiniho, která vznikla na Kovářském foru 1998. Krásná mapa Markrabství Moravského a Vévodství Slezkého – no moc pěkná, a to jsem ještě netušil, že mi ji v nádherném výtisku koupili taky jen pro mě.

Lovci mamutů

Podle vykopávek tam byla vytvořena hlava neandrtálce (povídali jsme si podle fotografie docela důvěrně a just vám neřeknu o čem). U těch vykopávek je taky model jejich stanu, co v něm bydleli a taky hromádka ohlodaných kostiček – dočista, to je přece jasné. Taky tu je nahatá neandrtálka a asi její syn. Ta paní je trochu při těle, no a co, copak dneska už dávno ideál krásy nejsou vychrtlé hubenindy.

 

Bronzový nůž i Venuše

 

Černé kuchyně měly pro labužníka určitě něco do sebe, chtěl bych si tam vyzkoušet nějaká ta kuchařská kouzla. Vykopávky se týkají i krásných zlatých šperků, nebo alespoň tak září. A stejně krásně září i bronzový nůž. (To by byla kudlička mezi moje nástroje).

Tenhle rekonstruovaný aparát nesloužil k rozdělávání ohně, ale je to vrtací souprava na otvory do kamenných seker.

Dokonce ve vykopávkách taky kus erotiky. Věstonická Venuše a její kolegyně mají do antického ideálu krásy dost daleko, proti gustu neandrtálce žádný dišputát.

 

Školní třídy, jak šel čas

 Jak to vypadalo ještě za Komenského ve školní třídě, nám předvedla paní průvodkyně i s rákoskou na neposlušné žáčky – my jsme teda poslušní byli. Na tabuli jsou vymalovány písmenka, která si musím obkreslit, abych mohl vytvořit slušný dokument. Někteří žáci seděli okolo stolu, jiní na lavicích a poznámky si museli dělat na klíně. Pak popostrčíme vývoj pedagogické vědy kousek dopředu, tak vypadala učebna za Rakousko-Uherska i s portrétem Jeho Veličenstva císaře.

A jsme v prvore-publikové školní třídě s TGM v čele. Kromě učení měli žáci i jiné zájmy, jak to dokládá vyryté srdce do lavice s nápisem Dana. Kdepak je tě milá Danuško dneska konec? Vedlejší místnost je učebna z padesátých let a že to tam tak vypadalo, to mohu dosvědčit, protože jsem v podobné seděl.

Motýli i pavouci

Pozvat sem svoji favoritku na sbírku motýlů by asi moc eroticky nedopadlo, protože toho hmyzu je tu veliká spousta a entomologická fanynka by měla co obdivovat. Třeba motýla s křídly jako listy stromů, nebo všech možných barev i s latinskými názvy. Komu by se líbili chlupatí pavouci velcí jak dlaň – jsou tu taky.

 

Zámecká věž

Pustili nás po kovových točitých schodech na věž, abychom viděli, jak je ten Přerov rozsáhlý. Michal podle snímku vystoupal až úplně nejvýš do věže, takže mohl zblízka obdivovat i krovy střechy ve věži. Myslel jsem si, že z výšky uvidím a poznám ten dům, kde bydlela rodina mého strýce Čecha, ale buď se to už všechno změnilo, nebo si to prostě už nepamatuji.

No a pak už zase zvolna bloumáme směrem k autu. Z udržované pevnostní zdi vykukují plastová okénka od hajzlíků. Je tu moderní památník Komenského školy, uvnitř s vitrínou a dokumenty, které se toho památníku týkají.

Sumova cukrárna a moderní plastika

 

Octli jsme se na dalším náměstí a poblíž je cukrárna SUM, jenže dnes v neděli zavřená a tak na kafe nejdeme. Chtěli jsme dovést domů hmatatelný doklad ve formě zákusků, ale máme smůlu, utřem pusu.

Jedeme se podívat na moderní plastiku „Soutok Moravy s Bečvou“, no chce to hodně představivosti, abychom to, co zamýšlel umělec – poznali. Ta socha je před ředitelstvím VAK.

 

A ještě zastávka v Horních Moštěnicích

V Moštěnicích tankujeme místní minerálku do přinesených lahví. Chutná trochu po tom, jakoby v ní byly rezaté hřebíky. Ale do dnešního programu patří ještě shlédnout v zámecké zahradě prastarý jinan v zahradě zámečku. Je velmi rozložitý a jsou pod ním lavičky, aby si to návštěvníci patřičně užili. A my jsme si to užili taky, tak hurá na oběd. Je přece neděle a Martina už na nás čeká. Tak dobrou chuť!