15. Lešná – zoologická zahrada Zlín (1.4.2018)

Zde jsou lvi!

Tak čím začneme? – Co takhle něco z historie, nebo snad něco o tom, jak geograficky je zahrada významná? Nebo co je tu vlastně za významná zvířátka, jak se rozmnožují a nebo jak se tu daří je udržet v dnešních podmínkách při životě? Hele, já bych začal třeba seznamem těch zvířat, které tu chovají. Blbost, seznam, co se akorát hodí, to přece nikoho nebude bavit. Přišli jsme a spadli zrovna do expozic, které nám nabízejí, tak proč ne?

Nejdřív žirafy

Z jedné vody na čisto: Nejprve jsme se potkali se žirafami. Přiznejme si, že tato zvířata jsou tak výjimečná, že za úvod stojí. Tady to chce malou poznámku: Tahle zvířata pro mě byla vždycky něco jako představitelé právě toho tajemného života v Africe. A tady to byli celkem přátelští tvorové, kteří kdyby to šlo, tak by se dali hned do řeči, třeba o tom jaké by bylo nejlepší počasí, abychom si to všichni dnes užili. No co, v zoo už jsem nebyl, snad někdy v minulém století a tak mě holčičko žírafí neber zase tak až moc vážně.

Přece jenom se vrátím k dnešní výzkumné expedici. Se mnou je tu jako oblíbený fotoreportér Honza a jeho dcery Ája a Zoe, a s Ájou je její kamarád Ríša, k tomu má naše nejmladší Zojinka docela důvěru, no a taky já. Zojinku to ohromně baví a místy docela zapomíná, že jsme v království exotických zvířat. Zoe probíhá mezi expozicemi a dá nám dost práce sledovat nabízená zvířata a k tomu i Zoí, aby se nám někde nezatoulala do divočiny.

Pak ti lvi

„Hic sund leones“ – Ještě kdysi dávno, když jsem chodil na latinu,tak tahle věta platila pro mapy, kde my Římané jsme to ještě neovládli a neznáme to tam. Jenže tady víme, že právě zde jsou lvi. A dokonce pan šéf a jeho kamarádky. Zatím si pamatuju, že kdysi, když jsem chodil po jiných zoo, tak většinou lev chrápal v kleci a o nás návštěvníky nejevil nejmenší zájem. Tady se ale procházel v celé své mohutné kráse a jeho družky se mu elegantně motaly do cesty. My Češi tě máme i ve znaku, tak ani nevíš, jak jsi tady považován.

Špunt a blesk

Tady se nám do cesty zoologickému bádání postavila prolézačka a pak skluzavka a Zojinka ji hned použila na několik sešupů a my jsme se mohli ze zoologického zanícení na chvíli věnovat takovým těm obyčejným záležitostem. I jeho lví veličenstvo se svou suitou se uraženě schválně dívá jinam, aby se neřeklo, kdo je tady hlavní atrakce. Dlužno podotknout, že do skluzavky se před Zoinkou nacpal tlustý chlapeček a vyleštěným korýtkem nejel. Jako špunt ve flašce. Pracně se probojoval po kouskách k cíli, ale Zoe lítala jako blesk.

Ještě prosím pěkně jeden portrét v pozadí s tapíry, všecko jde perfektně naaranžovat, protože tapíři spí jako o půlnoci.

Japonská zahrada

Je tu kousek japonské zahrady i s japonskou hudbou, Zojince se tu probíhalo velmi příjemně a i japonské melodie se ji líbily, hlavně, že reproduktor byl schovaný ve skalce a tak pátrala, odkud se to vlastně ozývá.

Tropický skleník 

 

Zašli jsme i do tropického skleníku – ouha okamžitě se mi zarosily brýle tak, že jsem tady toho moc neviděl. Ale stačí jenom zažít to prostředí a je vám jasné, jak to v tropech ve skutečnosti vypadá.

Zámek Lešná

 

No a když se dokodrcáme zpátky zase na úroveň našeho vstupu, objeví se nám zámeček

Lešná v celé své kráse. Ono je možné se ještě podívat dovnitř zámečku na původní zařízení, ale sorry, já už moc nemůžu a nejraději bych si někam sedl. To už trochu koukáme na tučňáky, poskakují a i přes polední hodinu se baví a nás celkem neberou nijak vážně.

Ještě jednu portrétní fotografii s kamarádem – je sice kamenný, ale že se hodíme k sobě. Vážně se tváří hlavně on.

Dostal se nám do ruky seznam všech zvířat, které zde chovají. Klobouk dolů, když vlastně každý živočich má taky svůj režim, svoje potřeby a i svoje nejbližší příbuzenstvo, tak nám tedy vůbec není jasné, jak to jsou schopni zvládnout. Druhů jsme napočítali přes 200. A já se omlouvám, že jsem se tomu povídání o jednotlivých zvířatech nevěnoval víc. Ale víte co, přijďte a podívejte se. Mě už docela bolí nohy a tím i pozornost a zájem dostávají docela dost na frak.