Kachnou do Hradiště
Plán na dnešek je tento: Kachnou jet až do Uherského
Hradiště a vyzvednout tam Zuzčinu dceru Sofii a zároveň se podívat po
paměti-hodnostech, kterých je tam opravdu dost. Tak Kačenko, hurá do práce!
Most v Kostelanech nad Moravou
V Kostelanech nad Moravou je naše první zastávka. Je tu moc
pěkný most přes řeku. Ono to je tu docela bohaté na podobné mosty – ve
Strážnici stál první řetězový most na evropském kontinentu, ve Veselí nad
Moravou býval zvedací železniční most a v Uherském Ostrohu je dodnes funkční
zvedací most. A tak ten kostelanský je jejich kolega a je historicky cenný.
Takticko-technická data: Vznik okolo roku 1910, ale dokončen
byl v roce 1921. Je příhradové konstrukce, tři pole 24, 36 a 24 m, celkem 84 m,
nosníky, věšadlový systém a portály jsou z „plávkové“ oceli (co to je plávková
ocel, teda nevím) a 4 m široká dřevěná mostovka. Je tam ale zakázaný průjezd,
to můžou jen místní. Tak jsme tam jen tak trochu přistrčili Kachnu a slušelo
jim to spolu dohromady. Od jednoho staršího cyklisty jsme se dozvěděli, že za
války ho nacisti odstřelili a most spadl do řeky. Ale místní ho vytáhli,
poopravili a slouží dodnes.
Úzká ulice, aby se nefackovali
Na území Uherského Hradiště mě zaujala dvě docela sousedící
náměstí. To jedno bylo osídleno Kunovjany a dnes se jmenuje Masarykovo, to
druhé je dnes Mariánské a obě jsou propojeny ulicí – Prostřední. Je poměrně
úzká a dala se snadno přehradit, protože mezi Kunovjany a Staroměšťany vznikaly
třenice a půtky: tak uzavřít a tady se fackovat nebudete.
Na obou náměstích je celá řada historicky zajímavých domů,
to by chtělo si vzít dlouhou dovolenou a nechat si to všechno pěkně vysvětlit.
My jen tak trochu namrkneme. U Jezuitů posedíme na kafi a uděláme si plán, jak
to tady zvládneme.
Třeba barokní kašna je přemístěna na nádvoří Slovácké Galerie
a ta kašna, co tu je, je jenom kopie. No připadla mi taková jako úplně nová.
Šikmá věž v Hradišti
Na radnici je věž, která je odchýlena o 71 cm, takže hleďme,
máme tu taky šikmou věž.
Nebo takový morový sloup, postavili ho jako díky za
odvrácení morové epidemie, ale prohlížení všech těch soch světců, co jich tady
je, to chvilku potrvá.
Podívejte, jak je pěkně vymalovaná lékárna, a to i uvnitř
jsou prý nádherné fresky, kdybychom tak stačili obsáhnout všecko!
 |
| Lékárna |
 |
| Šikmá věž v Prostřední ulici |
 |
| Morový sloup na Mariánském náměstí |
Knihovna v synagoze
No a tady je synagoga. Opravdu zajímavá stavba, ale tento
původní vzhled dostala stavba až v roce 2004. Jinak ji hlavně poničili nacisti
a byla i vypálena, teď tu sídlí Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana.
Metodějova vyhlídka
Ale na archeologickou lokalitu „Uherské Hradiště – Sady –
Špitálky“, tam se mrknem. Je tu znázorněno, kde asi byly základy Kapitulního chrámu
Arcibiskupa Metoděje, a taky je tu pěkný rozhled. Trochu to tu připomíná
italskou krajinu. Říká se tady tomu Metodějova vyhlídka. My jsme sem vystoupali
po dlážděné cestě, která se sem tam ztrácí nebo zatáčí docela nelogicky do louky,
ale je tu pěkně a tak si čteme, co tu vlastně za dávných dob bývalo. Taky tu
býval židovský hřbitov, ale nacisti ho zlikvidovali a tak tu už je jenom
památeční deska.
Útulna na Bunči (u Vylízané skály)
To všechno s námi prošly i dámy Zuzka a i Sofie (Sofča). A
taky jsme už všichni dohromady dostali hlad, a tak jsme se na závěr stavili na
oběd ve výletnickém objektu původně nazývaném „Turistická útulna hostinská na
Bunči“. Bunč – mně přijde jako podivné jméno, a tak jsme se ještě poptali, jak
ten název vznikl: Prý se sem v roce 1682 utekl schovat se svou rodinou před již
zmíněnou morovou nákazou Christian Alexius Buntsch, hradišťský syndikus
velehradského konventu, a podle něho se to tu jmenuje. Také jsme zjistili, že
dříve se tu používal název „Vylízaná skála“.
Musím ještě dodat, že jsme potkali historické vozidlo –
takovou tu ameriku z 50. let a zdravili jsme se a taky jsme mávali na jiné auto,
co mělo taky sundanou střechu jako my. Ahoj, kolegové!
Žádné komentáře:
Okomentovat