14. Strž, Miňůvky, Postoupky (21.3.2018)

Mezi elektrárnou a pyramidou

Rád se beze spěchu procházím kolem vody, a tak dnešní výprava má úspěch zajištěn už napřed. Jedeme objevit prostor kolem vodní elektrárny Strž. Byla vybudována 1920 – 1923. Sluší jí to dneska jako v dobách výstavby.

Vodní elektrárna na Strži

Původně v těchto místech byl postaven jez a zásoboval vodou Panský mlýn a protože si to nechtěla řeka Morava nechat líbit, několikrát jez strhla a odtud tedy jeho název. Když se rozhodlo, že tady bude elektrárna, bylo to v době, kdy vymyslel Dr. Ing. Viktor Kaplan tu svoji slavnou turbínu, tak tady byly použity „kaplanovy turbíny“ hned dvě a později přidělali ještě jednu. Na uvedení té poslední do provozu se podílela i slavná firma Františka Křižíka z Prahy. Tak se se všemi tehdejšími vymoženostmi stala tato elektrárna jednou z nejmodernějších staveb svého druhu na světě. A to je obdivována nejen pro technické řešení, ale i pro svou elegantní architekturu a stala se vzorem pro ostatní vodní elektrárny v naší zemi. A že se stala dokonce oblíbeným výletním místem se vůbec nedivím.

Zrzavá řasa

My jsme se nechali „strhnout“ tím oblíbeným výletním místem a šli jsme po břehovém valu na druhé straně od elektrárny. Vedle toho valu jsou mokřady a původní lužní les a opravdu je na co koukat. Jsou tady zajímavé rezaté fleky na stromech a nikdo je nenatřel, ale původce té rezaté barvy je jednobuněčná řasa. Jestli to říkám správně: Trentepohlia umbrina. Zajímavé na ní je to, že je vlastně zelená, ale působením karotenoidů se nám obarví do zrz.

Dnešní cíl je soutok Moštěnky s Moravou

Dokonce na nás i místy zasvitlo sluníčko, tak jsme si to užili. Musíme uznat, že svahy u vody jsou velice pečlivě opečovávány a tak to tu působí jako soukromá zahrádka. Na zpátečním pochodu prosvitovalo sluníčko a svádělo k pohlednicové fotografii s kostelíkem v Hradisku. Jen chytit ten pravý okamžik. A co se týká tajícího ledu na místech dole u vody – dokáže vytvořit až neskutečně zajímavé ornamenty.

Elektrárna s jezem ve stínu a vzadu sluncem ozářený kostelík v Hradisku

I na nás občas zasvítilo sluníčko

Tající led pod Strží

Mokřady a slepá ramena

Mokřady a lužní lesy jsou každých pár kroků zase jiné a máme to jako na výstavě. A tak není divu, že tu je cedulka „Evropsky významná lokalita“. A že to tu žije i ne jenom historicky, dokládá blátivá cestička z jezu směrem do divočiny. Že by snad bobr nebo některé jiné vodní zvíře?

Je tady taky pomníček odbojáře Ladislava Zlatušky, ale mám dojem, že ho někdo poškodil. To se nedělá a tak je mi toho Ladi líto, i když jsem ho samozřejmě nemohl ani znát.

 

Relaxační pyramida

Projeli jsme autem po úzkém mostě v Miňůvkách (to jméno je velice sympatické) a hned vedle je turistický rozcestník, abychom se mohli zorientovat kudy kam. My pojedeme kolem pyramidy v Postoupkách. Smysl pyramidy, její úkol a způsob výstavby by snesl rozsáhlou přednášku a určitě by se tam zastánci a odpůrci dokázali pohádat a možná i poprat. Obecně řečeno: „Vono na tom něco asi bude.“ Docela to láká si to ozkusit na vlastní kůži a pak se zařadit do příslušného tábora. Ty podivuhodné síly, co tam fungují, se trochu vymykají našemu způsobu myšlení. Ale teď už mám hlad, a přece vždycky končíme nějakou baštou.

Ještě jsme se cestou domů od pyramidy zadem dostali k milému rybníčku v Lutopecnách pod Barbořinou