16. Obora – Hvězda (2.4.2018)

Dneska to má být jen takový krátký výletek. Kdysi tady byl vojenský prostor a tak tu zbyly různé terénní vlny a rigoly, ale jak to tady vlastně bylo se můžeme jen domnívat. Celému tomu vévodí strážní velitelská věž. No a u ní začínáme, když jsme doplnili naši sestavu: Honza, Jakub, Zoe a já ještě o kamaráda Mirka a jeho dceru Viky.

Ta velitelská věž je velice zajímavá, dostali jsme se až pod ní, ale její současný vlastník nemá zájem, aby mu tuhle rozhlednu někdo prozkoumával zevnitř a tak zazdil dveře – důkladně. Ale podíval bych se tam určitě, jenomže asi je to ve věži devastované asi taky a kdoví jestli tam je vůbec něco podobného schodům. Škoda, byl by odtud výhled na Kroměříž jistě báječný. A tak to okoukáváme jen zespoda.

Procházíme lesíkem – je tady spousta úvozů, ale podle směru a hloubky, se nezdá,že by to tady bylo přirozeně vytvořené třeba působením vodního toku. Touláme se lesem a přemítáme o tom, jak to tady vlastně vzniklo. Na jednom místě se zdá, že tam možná kdysi byl lom a nebo možná vojáci tam zakopávali náklaďáky a to se taky povídá i o tom, že tu měli i vyzbrojené nosiče raket.

Procházíme podle školky a narazili jsme na shromáždění mravenců, škoda že i ten nejlepší snímek nemůže odhalit to hemžení – nebo že by se jen tak vyhřívali na sluníčku?

Potkali jsme báječně vyvedené choroše, určitě jako do reklamního snímku.

Dostáváme se až k fotovoltaické elektrárně a máme i dokument – kdo to tady vlastní, kdo to postavil a sponzoroval. Historické prameny nás poučují o tom, že vojenské objekty byly tam, co dneska jsou solární panely a že to mělo vypadat v družicových snímcích jako rekreační zařízení. Stejně se mi nezdá, že tam co byl lom, že by tam udělali takovou soustavu různých úvozů při normální těžbě pískovce? Z vlastní zkušenosti vím, že tam kde vojáci měli vlastní objekt, býval až přehnaně úzkostlivý pořádek, ale na cvičáku? Tam to vypadalo! No a tu těžbu to nijak nevylučuje. Schválně, jestli se někdy dozvíme, jak to tady skutečně pochodovalo. Povídá se, že ti vojáci tu fungovali od sedmdesátých do devadesátých let, ale v těch úvozech rostou stromy, které se zdají být o dost starší.

Zarostlé křovím jsou jakési součásti melioračního díla, asi se tím myslelo něco jiného, protože uprostřed docela hustého křoví je i zábradlí nad jímkou.

Je tu vidět hodně daleko do kraje, je dneska trochu takový opar a tak to, že je vidět i ten větrný mlýn, u kterého jsme už při jiné výpravě byli, jsem moc jasně neviděl. Tak jsme se dokodrcali zpátky k autu, ale stejně musíme zastavit a podívat se na efektní bílou Kroměříž.

A pak už jenom pohodička na zahradě u přátel. Pro Zojinku instalovali i trampolínu na hopsání a nebo plátěnou houpačku na odpočívání. Potkali jsme se i s místní kočkou, jako skoro vždycky na našich výpravách, ale tahle měla hlavně chuť někam zdrhnout a ne se kamarádit. Ale sluníčko krásně hřálo na záda a tak byla pohodička u kafíčka, no dneska se to moc povedlo.