21. Smraďavka (28.4.2018)

Milá Smraďavko, promiň mi jistou nepřízeň, kterou tvůj název vzbuzuje. Já mám sice to štěstí, že toho mnoho necítím, ale i tak to pro mě sympatické moc není. Vlastně jsme se dostali k této cestě tak, že kamarádi potřebovali odvést do chaty na Smraďavce pár kousků židlí, a tak jsme se dostali do sirných lázní. Nechali jsme dodávku na vystěhování všeho nábytku a šli jsme se podívat, jak to tady vlastně vypadá. Je tu spousta chatiček a domečků, všichni si trochu vidí do talíře, ale to asi v těchto lázeňských prostorách tak asi je. Já si na sebe nevzal nic lázeňského, vypadal jsem jako šupák, jen mě potěšilo, že jsem tam takhle ustrojen nebyl sám.

Sirné prameny

Šli jsme až k těm slavným pramenům. Je jich tu dokonce několik. A už podle barvy poznáte, že to normální pitná voda není. Do průzkumného týmu patří i naše malá Zojinka, která si to užívala podle sebe a dalo dost práce a snažení, abychom měli vždycky ten správný přehled, kam zrovna jdeme a na co se chceme zrovna dívat a nebo co chceme zvěčnit pro budoucí generace. Někdy třeba taky seděla na ulici a hrála si s kamínky okolo sebe – schválně co s tím budete dělat.

 

Spousta kačen

V té spodní části je jezírko nebo taková přehrada té lázeňské vody a u ní byla spousta kačen, to se Zojince určitě líbilo, kačky byly na lidi zvyklé a dalo se k nim přijít hodně blízko. Mezi nimi důstojně plavala i černá labuť. Obešli jsme i tu kapličku Sv. Kříže – tam právě ty prameny jsou. Lidi tam házeli kachnám rohlíky a tak jsme byli u toho taky.

Vody hojitelné

Je to tu moc pěkně upravené a vlastně první zprávu o lázeňském využití máme už v roce 1580 v knize Tomáše Jordána z Klauzenburku – „Kniha o vodách hojitelných neb teplicech moravských“.

Tyhle slavné lázně ve Smraďavce jsou součástí Buchlovic v údolí Chřibů nedaleko buchlovského zámku a hradu Buchlova. Vlastní lázně byly založeny v roce 1805 lidumilem Leopoldem Berchtoldem. Taky proto tady ty budovy nesou název Leopoldov. Takový trochu soumrak vlastního lázeňství nastal v 50 letech po zestátnění, no a znovuobnovení lázní i koupelí se podařilo v roce 2012. A tedy přírodní minerální sirná voda má velmi příznivé účinky na onemocnění reumatologické, neurologické, ortopedické a kožní.

Babiččina pajda

My jsme pocourali po té hlavní ulici lázní a pak jsme vyrazili na zpáteční cestu, kdy jsme se ještě chtěli zastavit v Lebedově a načerpat tam to naše slavné Cuvée Lebedoff. Tu lázeňskou vodu jsme neochutnali, ale na Lebedově nám teda chutnalo báječně.

Musím s díkem podotknout, že jsem dostal hůlku „Babiččinu pajdu“, protože jsem tu svoji nechal doma a zase se na potvoru ozvalo koleno a byl jsem za ni moc vděčný. Nevím, jak byla babička veliká, ale mě ta hůlka vyhovuje, jako by byla udělána přímo pro mě.

20. Svatý Hostýn a Bystřice (24.4.2018)

Na Hostýně

S partou kamarádů nejedeme na Hostýn poprvé, ale tentokrát tento výlet zařadíme do série našich průzkumných výprav. Však k nim taky patří – no ne?

Vyrážíme (na naše zvyklosti) poměrně brzo, už jedeme v 8 hodin. Potřebujeme stihnout mši svatou.

To je totiž tak: Ta bazilika i Křížová cesta vznikla na základě události, která se udála

v dávných dobách.... Tehdá bylo v zemi České a Moravské dost mizerně. Zlý Turek útočil a plundroval naši zemi, co mu síly stačily. Lidé utekli sem na tenhle kopec Hostýn jako na poslední místo, kde by se mohli zachránit. Modlili se a prosili o záchranu. A považte – strhla se veliká bouře (dlouho už taková neřádila v našich krajích), ale co bylo podstatné pro naše předky, přišla záchrana na poslední chvíli. Ty blesky začaly bušit do Turků, že si další útoky rozmysleli a raději odtáhli zase domů do Turecka. Taky proti samotným nebeským mocnostem se toho nedá moc podniknout a to dokonce ještě ani dneska. No a tak je na nás, abychom si to připomínali a taky samozřejmě nezapomněli poděkovat. A tak není divu, že naše parta Egyptologů to bere velmi vážně a rádi se sem zase vždycky vypraví.

...ty blesky...

Já za sebe se musím ke své smůle přiznat, že moje nedoslýchání mi nedovolí moc sledovat co se v kostele děje, kdo mluví a o čem. Ale ta atmosféra stojí za to. No a k mojí smůle jsem ještě nutně někam potřeboval zaběhnout. A tak jsme se potichu vydali ven ještě před koncem mše. Teda některé poutnice se na nás dívaly velice šeredně, jenže co se dá dělat. Znova jsme rušit nechtěli a tak jsme si na lavičce a na sluníčku užívali krásný den a čekali jsme na naši partu.

Křížová cesta

Oni potom ještě po mši podle všech regulí prošli Křížovou cestu. (Některé jiné poutnice je za to velice pochvalovaly). 

Většina z naší skupiny – ti pravověrní poutníci a cestovatelé se rozhodli, že na Rusavu, kde jsme měli v plánu dnešní výlet zhodnotit a zakončit, dojdou pěšky. No a my jsme se nejprve podívali až k větrné elektrárně a i já jsem slyšel svištění vrtule – a to je co říct.

Zámek Bystřice pod Hostýnem

Pak jsme popojeli do Bystřice a šli se podívat do zámku. Paní od pokladny s námi šla do výstavních prostor. Zatím se tu dělají nové parketové podlahy a tak jsme opatrně prošli vrstvou dřevěného prachu a dostali jsme se do expozice židlí.

Historický ohýbaný nábytek

„Pozor, nedotýkat se a nefotografovat!“ Ty ohýbané „tonetky“ přece zná úplně každý a tady v Bystřici je jedno místo, kde se to ohýbání dělalo. Ohýbá se bukové dřevo a tahle firma působila tam, kde se ty buky daly těžit. Co se týká toho vyrábění nábytku, je to celá věda. Jak nejprve napařovat, pak ohýbat do přesných tvarů a šroubováním zafixovat do speciálních podložek a potom brousit, leštit a lakovat a kompletovat a je tu křesílko do kterého bych se  usadil a hned tak někdo by mě odtud nedostal. Slečna nebo mladá paní od pokladny nám o tom všechno řekla a ještě jsme na videu mohli sledovat ten postup jak se to dělá. A ještě se potom sedák a i opěradlo jemně vyplete – no paráda.

Ne, nefotili jsme... Zdroj: http://www.vychodni-morava.cz

 Ta vepředu je jen ze dvou "prutů"(!) ... Zdroj: http://www.vychodni-morava.cz

http://www.vychodni-morava.cz

Laudonovy platany

Jinak celé prostory zámku budou městu sloužit jako výstavní prostory. Poslední majitelé zámku byli Laudonové a vnuk toho generála, (co jsme o něm zpívali, že má tu bílou čepici) nechal tady vysadit krásnou alej platanů podle Bystřičky a vůbec tady u zámku.

Lebedovské víno na Rusavě

Abychom nic nezmeškali, tak uháníme do Rusavy, kde u našeho kamaráda Vendy je vedle chaloupky velmi šikovné místečko pro celou skupinu lidí.

 

Popijeme něco vínka, ba i nějakou štamprličku a velmi kladně byla hodnocena i ochutnávka „Cuvée Lebedoff“, tedy vínko, které tu mělo svoji premiéru. A hlavně – byl podrobně hodnocen dnešní výlet a postupně se přešlo i na hodnocení politické situace, jak to obvykle bývá.

Byla dobrá nálada, pěkné počasí a protože jsme dobrou vůli spolu měli, tak dnešek prostě neměl chybu.

19. Uherské Hradiště a Bunč (20.4.2018)

Kachnou do Hradiště

Plán na dnešek je tento: Kachnou jet až do Uherského Hradiště a vyzvednout tam Zuzčinu dceru Sofii a zároveň se podívat po paměti-hodnostech, kterých je tam opravdu dost. Tak Kačenko, hurá do práce!

Most v Kostelanech nad Moravou

 

V Kostelanech nad Moravou je naše první zastávka. Je tu moc pěkný most přes řeku. Ono to je tu docela bohaté na podobné mosty – ve Strážnici stál první řetězový most na evropském kontinentu, ve Veselí nad Moravou býval zvedací železniční most a v Uherském Ostrohu je dodnes funkční zvedací most. A tak ten kostelanský je jejich kolega a je historicky cenný.

Takticko-technická data: Vznik okolo roku 1910, ale dokončen byl v roce 1921. Je příhradové konstrukce, tři pole 24, 36 a 24 m, celkem 84 m, nosníky, věšadlový systém a portály jsou z „plávkové“ oceli (co to je plávková ocel, teda nevím) a 4 m široká dřevěná mostovka. Je tam ale zakázaný průjezd, to můžou jen místní. Tak jsme tam jen tak trochu přistrčili Kachnu a slušelo jim to spolu dohromady. Od jednoho staršího cyklisty jsme se dozvěděli, že za války ho nacisti odstřelili a most spadl do řeky. Ale místní ho vytáhli, poopravili a slouží dodnes.

Úzká ulice, aby se nefackovali

Na území Uherského Hradiště mě zaujala dvě docela sousedící náměstí. To jedno bylo osídleno Kunovjany a dnes se jmenuje Masarykovo, to druhé je dnes Mariánské a obě jsou propojeny ulicí – Prostřední. Je poměrně úzká a dala se snadno přehradit, protože mezi Kunovjany a Staroměšťany vznikaly třenice a půtky: tak uzavřít a tady se fackovat nebudete.

Na obou náměstích je celá řada historicky zajímavých domů, to by chtělo si vzít dlouhou dovolenou a nechat si to všechno pěkně vysvětlit. My jen tak trochu namrkneme. U Jezuitů posedíme na kafi a uděláme si plán, jak to tady zvládneme.

Třeba barokní kašna je přemístěna na nádvoří Slovácké Galerie a ta kašna, co tu je, je jenom kopie. No připadla mi taková jako úplně nová.

 

Šikmá věž v Hradišti

Na radnici je věž, která je odchýlena o 71 cm, takže hleďme, máme tu taky šikmou věž.

Nebo takový morový sloup, postavili ho jako díky za odvrácení morové epidemie, ale prohlížení všech těch soch světců, co jich tady je, to chvilku potrvá.

Podívejte, jak je pěkně vymalovaná lékárna, a to i uvnitř jsou prý nádherné fresky, kdybychom tak stačili obsáhnout všecko!

Lékárna

Šikmá věž v Prostřední ulici

Morový sloup na Mariánském náměstí

Knihovna v synagoze

No a tady je synagoga. Opravdu zajímavá stavba, ale tento původní vzhled dostala stavba až v roce 2004. Jinak ji hlavně poničili nacisti a byla i vypálena, teď tu sídlí Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana.

Metodějova vyhlídka

Ale na archeologickou lokalitu „Uherské Hradiště – Sady – Špitálky“, tam se mrknem. Je tu znázorněno, kde asi byly základy Kapitulního chrámu Arcibiskupa Metoděje, a taky je tu pěkný rozhled. Trochu to tu připomíná italskou krajinu. Říká se tady tomu Metodějova vyhlídka. My jsme sem vystoupali po dlážděné cestě, která se sem tam ztrácí nebo zatáčí docela nelogicky do louky, ale je tu pěkně a tak si čteme, co tu vlastně za dávných dob bývalo. Taky tu býval židovský hřbitov, ale nacisti ho zlikvidovali a tak tu už je jenom památeční deska.

 

Útulna na Bunči (u Vylízané skály)

To všechno s námi prošly i dámy Zuzka a i Sofie (Sofča). A taky jsme už všichni dohromady dostali hlad, a tak jsme se na závěr stavili na oběd ve výletnickém objektu původně nazývaném „Turistická útulna hostinská na Bunči“. Bunč – mně přijde jako podivné jméno, a tak jsme se ještě poptali, jak ten název vznikl: Prý se sem v roce 1682 utekl schovat se svou rodinou před již zmíněnou morovou nákazou Christian Alexius Buntsch, hradišťský syndikus velehradského konventu, a podle něho se to tu jmenuje. Také jsme zjistili, že dříve se tu používal název „Vylízaná skála“.

Musím ještě dodat, že jsme potkali historické vozidlo – takovou tu ameriku z 50. let a zdravili jsme se a taky jsme mávali na jiné auto, co mělo taky sundanou střechu jako my. Ahoj, kolegové!

18. Hradisko (19.4.2018)

V hlavní roli „Kachna“

Dnešní cestování je zaměřeno především na vyzkoušení Kachny – abychom zjistili, zda bude možné s touto krasavicí podniknout nějaký větší výlet. Taky na fotkách největší pozornost vzbuzuje především Citroen 2 CV Charleston, teda Kačena. A taky ať si říká, kdo chce co chce – je to paráda, dokonce na některých snímcích se staví do pozice, jako kdybychom ji chtěli prodat. (Ale ani náhodou.)

Tři tisíce let staré „město“

Nejprve jsme doputovali na Hradisko a tam jsem teprve dnes poznal, že ten kámen, co je na něm lokalita označená, nese taky zápis o mistrovství v orbě. A na tom označení historické lokality je několik zajímavostí – ona ta lokalita není jenom ten travnatý plácek, ale celé pole pod ním a toto „místečko“ bylo obýváno a taky několikrát ohrazeno v různých dobách a poslední hradba, která tu byla, vlastně skrývá poslední zbytek hradebního valu a obývaná lokalita bylo i celé to sousední pole. Taky všelijaké nálezy dokládají, že se bydlelo už před 3 tisíci lety. A vůbec se nedivím archeologům, že se dokážou pro to objevování tak zapálit.

Na kafe do Zlobic

Ale jedeme dál – do Zlobic za naší kamarádkou Zuzkou. Velice obdivuji v jakém prostředí buduje Zuzka svoje budoucí obydlí tady ve Zlobicích. A mimochodem čekal jsem, že Zlobice budou mít něco zajímavého v tom, jak byl vytvořen ten název obce – Zlobice. Jenomže její původní vlastník se jmenoval Zlob a tečka. A víc se o tom neví a taky o tom frajerovi, co se tak jmenoval. A to by mohla být tak fantastická historka, no jo, smůla.

Pozvali nás na kafíčko a prodebatovali jsme, jak to uděláme zítra, abychom to všechno zvládli. Protože tam do Uherského Hradišťa jedeme pro Zuzčinu dceru Sofii, pro kterou Zuzka jezdívá vlastně každý týden. Ale tentokrát pojedeme Kačenkou, aby to stálo za to, a taky obejdeme pokud možno co nejvíce památek, abychom pokračovali ve výzkumné činnosti. (Tedy podle získaných podkladů je jich tedy pěkná dávka.)

Nesmím zapomenout na kamaráda Rokyho. To je psisko, černé, veliké, nebezpečně vyhlížející, ale kamarádské a dokonce už i v Kroměříži byl pár dní u mě. I teď jsme si padli do oka a i na fotodokumentech je jasně vidět, že jsme kamarádi. Tak Roko, ahoj!

Popraviště na Barbořině

Poslední snímeček je už těsně nad Kroměříží. Je to poblíž Barbořiny a dokonce někde tam, co je teďka zahrádka a kříž – prý bylo kroměřížské popraviště – že by? Ale stejně jsme byli na dalším vršíčku a tak jsme to dnes opravdu klasicky uzavřeli.

17. Svatý Kopeček (14.4.2018)

Poutní místo a přilehlá ZOO

 

Už kdysi dávno, když jsme jednou byli na Hostýně, jsem si říkal, že tady na Moravě bych se měl podívat nejprve na Svatý Kopeček u Olomouce. Tak dneska jsme ten rest vypořádali. Nejprve technická poznámka – Svatý Kopeček se píše s velkými písmeny S a K, protože tak se jmenuje obec, která se tam nachází.

Je to nejdelší výlet z našich poznávacích zájezdů, protože jsme ujeli od nás 64 km. Opravdu na kopečku ta bazilika je a je vidět zdaleka. Dneska je moc pěkné počasí a tak tu určitě nebudeme sami. Naše výprava se skládá ze: Zoe, Ája, Ríša, Honza a já. Ono ten dnešní cíl byl ustanoven, aby s námi mohli a chtěli jet i ostatní a ne kvůli té slavné bazilice, ale protože se nechali zlákat tou zoologickou zahradou.

Bazilika

Naše mladší část výpravy pobyla se Zoinkou, která během dlouhé jízdy usnula a my – já a Honza jsme se šli coby správní poutníci podívat na to slavné poutní místo. Tento chrám se jmenuje „Poutní chrám navštívení Panny Marie“ a už při příchodu je vidět, že jsou tu na poutníky připraveni – je tu fůra krámků se vším možným a hlavně se suvenýry pro poutníka, aby měl doklad, že to tu navštívil.

Ten vlastní chrám je fantastický, obrovský a zdobený, že oči přecházejí. Uvažovali jsme, jak asi působil na prostý lid v dobách, kdy poutníci bydleli v chudých dřevěnkách pod doškovou střechou. Nezapomenout na snímeček, jak vypadá turista, když „je pod obraz“. Taky celý ten dojem ze stavby, co jsme už z dálky viděli, umocňují boční stavby, které vybudovali premonstráti hlavně pro mohutný příval poutníků.

Jsou tu také takové zvláštní lavice po obou stranách, kde to vypadá jako na hanbě, ale možná, že tu seděli ti vyvolení. A taky je tu Ježíšek ve zdobném šatě, celý v modrém a tak jsme si vzali jeden obrázek na památku, dokonce s anglickým textem.

To průčelí je velice majestátní a na poutnících je vidět, že si to užívají. I pohledy do kraje s maminkou a kočárkem patří do celkového koloritu tohoto místa.

 

Wolkerův domek

 

Nesmíme zapomenout na domek, kde pobýval Jiří Wolker, dokonce o tom napsal něco ve svých básních.

 „Žlutavý kostel vlá na hoře zelené,

to je korouhev této krajiny tiché a svěcené,

to je Svatý Kopeček u Olomouce,

místo pro poutníky a výletníky...

ZOO

Teď dáme celou naší ekipu dohromady a jdeme se podívat do ZOO. Dáme si tu zmrzlinu a napochodujeme na vyhlídkovou věž, ale najednou je to už moc vysoko a dál už ani krok. No co, bojím se. I když rozhled je tu parádní. A tak jsme prošli i kolem velikánského akvária, kde proplouval slušně veliký žralok.

A tady taky tradičně – Hic sund leones, ale mám stejně dojem, že majestátní zvířata si prohlížejí lidi, protože diváci jsou oni a lidičky tu jsou pro jejich zábavu.

Velice se omlouvám tomu pánovi, že jsme ho zařadili do té naší sbírky, on je totiž velmi podobný mému bratrovi, i když ten byl vyšší a hubenější.

 

Pojeďme už domů, docela mě už bolí nohy, ale atrakci projít výběhem s klokany jsme si neodpustili. Ale oni se stejně drželi stranou a nás čumilů si nevšímali.