Zámek Plumlov
Tak před touto naší cestou jsem pojem „Plumlov“ určitě
slyšel, ale kdybych měl umístit, kde to asi je, byl bych vedle. Domníval jsem
se, že to je někde na jižní Moravě. Chyba lávky – ono je kousek za Prostějovem
a právě, že se to skrývá hned vedle vojenského výcvikového prostoru Dědice, tak
jsem se tam nikdy nedostal. Je to od nás 39 km, takže ani ne moc daleko.
Tahle plumlovská lokalita neměla v minulosti moc
štěstí. Jednak je potřeba podotknout, že jistou dobu vedle sebe existoval i
hrad Plumlov i zámek Plumlov a tohle spojení asi není moc obvyklé.
Dvě rány pro plumlovský hrad
Ta původní pevnost dostala zabrat dvakrát v historii a
teda pořádně. Poprvé to bylo po vypuknutí stavovského povstání v roce
1619. Tehdy zaútočil velitel olomoucké stavovské posádky Puchheim a podařilo se
mu hrad obsadit a hrad byl vzápětí vypleněn. Ta druhá zkouška proběhla 23.
června 1643, kdy na protější kopec (co dnes stojí kostel) přitáhli Švédové pod
vedením velitele Wrangela a začali hrad odstřelovat. Posádka i když měla
dokonce 17 děl, se již druhého dne vzdala. Švédové pobořili hradby a
vydrancovali hrad i přilehlou obec Plumlov. Po skončení třicetileté války byly
na hradě udělány jen nejnutnější opravy. No a v roce 1803 byl hrad po
vichřici rozbořen a rozebrán.
 |
| Pohled přes návrší, na kterém stával hrad. Vzadu kostel, od kterého Švédové hrad odstřelovali. |
Dluhý, vysoký a úzký
Vlastní zámek byl postaven v letech 1680–1688. Má
podivné tvary, to je způsobeno tím, že se předpokládalo, že bude postavena
čtyřkřídlý komplex, ale zůstalo jen u té jedné budovy, která má na půdoryse 62
x15 m. Do nádvoří má budova řady ozdobných sloupů (raději nechoďte moc blízko –
pozor padá omítka).
Moc se mi líbilo, že hlavice sloupů jsou v první řadě
toskánské, v druhé jónské a ve třetí kompozitní (to si schválně
poznamenávám proto abych mohl případně porovnat, jak který ten styl vypadá.)
Ještě musím poznamenat, že vnitřní výška budovy byla 42 m a ta vnější (ta
k rybníku) dokonce 70 m.
Nakonec jsme zajeli i na druhou stranu vodní plochy, kde je
pohled na zámek velice impozantní. Je tu kemp „Žralok“ a hráz rybníka je na
říčce, která se jmenuje Hloučela. (S takovým názvem jsem se ještě opravdu
nesetkal. Hned jak přestanu tohle psát, tak to jméno zase hned zapomenu.
Kamna jen ve druhém patře
Uvnitř je v každém patře na jedné straně průběžná
chodba a okolo pak z jedné strany příslušné místnosti. To první nadzemní
podlaží bylo služební (a není tu žádné topení), ve druhém sídlili majitelé a
v tom nejvyšším byli jejich úředníci. Tady už kamna jsou samozřejmě
obsluhovaná zvenčí z chodeb. To teplo asi stejně nebylo nijak závratné,
ale prý byl zámek používán jako letní sídlo a tak to moc nevadilo.
Nože, pistole, revolvery i hračky
Procházeli jsme jednotlivé pokoje a prohlíželi si dobový
nábytek a zařízení. A taky sbírky nožů a zbraní – no na to se vydržím koukat do
nekonečna.
V jednom tom pokoji, asi to byla ložnice, byly i dobové hračky
a Zojinka byla smutná z toho, že si nemůže tady taky pohrát.
Taky tu byl
obraz „Černé paní“, Měla prý 22 dětí a z toho počtu prý jich přežilo 11.
Vůbec není divu, že by tady ještě chodila strašit. Musím poznamenat, že jsou tu
nádherně vymalované stropy (ta paní na tom jednom obraze je na naše poměry docela
vazba). Nakonec jsme vyšli na takový jako balkon s nádherným rozhledem na
vodní plochu a tu říčku (jo, Hloučela se jmenuje).
Když jsme čekali na prohlídku, Zojinka neúnavně běhala po
podiu a skákala tatínkovi do náručí, až ji napodobil i jeden malý chlapeček (skočil
úspěšně do náručí svého tatínka). Taky se naši byli podívat na ten kopeček před
zámkem, co tu stával ten hrad. Že by tady bývala pevnost, už dneska není znát.
Taky ke zvláštním druhům prohlídek patří prohlídková trasa podzemními
místnostmi, kde je vězení, ale taky různé pohádkové bytosti a strašidla.
Ale my jsme už docela utahaní, a tak zamíříme k domovu.
A trochu si v autě zdřímneme, že?
Žádné komentáře:
Okomentovat