„Ej, od Buchlova větr věje... “
Historie hradu
Hrad Buchlov je velice mohutný, a proto musím uznat, že jsem
asi mocnější samostatnou stavbu ještě neviděl. Abych byl přesný – ze stavebně
historického hlediska patří hrad do přechodného období románsko gotického.
Hlavně s odstupem času mi připadá, že kromě vnějších obranných zdí, je
postaven trochu chaoticky. Je tu dokonce několik prohlídkových okruhů a tak
vlastně to, co jsme prošli, je jen část a ten dojem asi bude skreslený. Jenomže
tak, jak nám slečna průvodkyně o dějinách hradu vypravovala, tak si tahle
pevnost opravdu zažila svoje. Značné poškození při dobývání uherským králem
Matyášem I. Korvínem. Hrad byl původně vybudován jako součást obranného
systému, kam patřila i nově vystavěná města Uherské Hradiště a Uherský Brod.
Z roku 1300 máme doklad o Protivovi z Buchlova, který zde vykonával
úřad kastelána. (Pod jeho pravomoc náležela i soudní výsada zvaná „lovecké
právo“. Zde byly stíhány přestupky – pytláctví, krádeže, vraždy, žhářství a
také čarodějnictví).
Za pánů z Cimburka (1493–1497) byl znovu vybudován ve
stylu pozdně gotického slohu. Pak přešel od roku 1520 do vlastnictví pánů ze
Žerotína a pak pánů Petřvaldských z Petřvaldu. No počátkem 18. století
ztrácejí majitelé zájem o další úpravy pro obyvatelnost objektu a věnují se
výstavbě honosného zámku v blízkém městečku Buchlovice.
Nestěhoval bych se jinam
To vnitřní zařízení, kudy jsme šli, se mi velice líbilo a za
nic na světě bych se nestěhoval někam jinam (kdyby mi to tu patřilo). Pravda,
v zimě tu asi klepali kosu, protože se takové prostory určitě přijatelně
vytopit nedaly, ale určitě tehdá byli daleko otužilejší než my dnes.
Při prohlídce je krásný rozhled po okolní krajině, a ani
není potřeba chodit na speciálně utvořené vyhlídky. I z oken síní se
hradní panstvo mohlo kochat, jak hospodaří jejich podřízení v podhradí. A
taky výhledem na kapli sv. Barbory na protějším kopci.
Prošli jsme taky hodovní síní a obdivovali jsme seslice
okolo hodovního stolu, ale měl jsem nejprve dojem, že nábytek je posbírán
z různých kompletů, protože každé to sedadlo mělo jinou výšku. Kdepak – ta
výška posezu ukazovala na důležitost a postavení hodovníka. Taky akustika
místností je výborná, ale když průvodkyně vyzvala Zojinku, aby něco zazpívala,
ta zmlkla, i když si celou dobu předtím prozpěvovala a potom jinde a dál už
zase taky.
Slavný pes
Nesmím zapomenout na portrét psa Cerbera. Nebyl to strážce
podsvětí, ale fungoval prý jako poštovní doručovatel mileneckých dopisů mezi
stavitelem zámku Detřichem z Petřvaldu a jeho druhou manželkou Annou
Nosticovou. Vroucí listy nosil za obojkem z Buchlova až do Chotovin u
Tábora a dokonce se tak činil po dva roky.
Prevít vers. výsernice
Ukázka, jak se mění význam některých slov a ba i způsob
hodování: Protože nenápadná mísa s odpadem někam ven sloužila
k tomuto: Milý hodovníče, nacpal ses jak se jen dalo, ale je tu ještě
takových lahůdek. Lehká pomoc – malinko se vyblijeme a hurá do dalšího kola. A
ta slova? Na obrázku máme prevét (prý dnešní nelichotivé označení, že je někdo
prevít s tím prý souvisí), ale staročeská – „výsernice“ je přece dokonale
zvukomalebná, že by se měla používat i dnes – přimlouvám se.
Lípa zasazená kořeny vzhůru
Musím se ještě zmínit o kamenném stole před vstupem do
objektu. Představoval jsem si – jak asi tady s korbelem sedávali strážci
hradu, ale ouha – tady sedávali odsouzení k smrti a dostali zde poslední
občerstvení, chléb a džbán vína. Za tím stolem je „Lípa neviny“, mohutný strom
a ani na něm není vidět, že obžalovaný kdysi prohlásil, že je nevinen a proto i
lípa zasazená kořeny vzhůru poroste tak, jak se patří a taky rostla, jenže jak
to dopadlo s tím nešťastníkem už nevíme.
A domů...
No a my je kodrcáme po kočičích hlavách dláždění zpátky
k autu a ještě okukujeme upozornění pro odložení nevhodných osob a i pejsků.
Nevím, nevím jestli někdo této nabídky pro svou milovanou s čoklíkem
využil.
Žádné komentáře:
Okomentovat