Strašidelný výlet
Byl to takový podivný výlet, skoro strašidelný. Hned na
začátku jsme najednou z ničeho nic ztratili turistickou značku, která nám
slibovala, že nás na Budačinu dovede. Nejprve jsme museli kousek po silnici a
pak už jsme se nespletli. Taky jsme našli stavbu pro turisty s ohništěm
uprostřed, takže si tu mohli připravovat krmi a ještě si lebedit pod střechou.
Cesta vedla úvozem, kde voda vymlela docela mohutný příkop.
Dokonce jednou se tam Zojinka trochu rozplácla a neobešlo se to bez pláče, ale
myslím, že to bylo hlavně z leknutí. Jinak jsme to zvládli už pak bez
problémů a taky – sami. První spoluturisty jsme potkali až skoro na konci
zpáteční cesty.
Kde to jsme
Tedy abychom si vysvětlili, kam to vlastně jdeme:
- Přírodní památka Budačina představuje pískovcové skalní
útvary a opuštěný lom na levém údolním svahu Kudlovického potoka. Nachází se ve východní části Chřibů v nadmořské
výšce 315 až 375 m, v závěru Kudlovské doliny v místní trati
Budačina, asi 8 km severozápadně od obce Kudlovice. Katastrální území Halenkovice.
Vyhlášeno v roce 1966.“
- Předmět ochrany: Skupina skalních útvarů z méně
odolných pískovců s malou puklinovou jeskyní vzniklých v období
pleistocénu erozí. Přírodní výtvor je chráněn z hlediska přírodopisného i
historického. Celková výměra je 8,0559 ha.
Loupežníci Ondráš a Juráš
Než jsme nahlédli do moudrých záznamů o té lokalitě, tak se
stalo, že jsme tu slavnou jeskyni, kde se skrývali loupežníci Ondráš a Juráš,
jaksi minuli. Ale šťastně jsme celou trasu prošli a nikdo nás nepřepadl (a taky
nejsme žádní obchodníci – tak co?). Musím ještě podotknout, že při plánování
tohoto výletu jsme uvažovali o tom, že dnešní trasa bude asi tak jeden kilometr
tam a jeden nazpět, převýšení na trase jsme moc vážně nebrali, ale ono bylo a
ne zrovna nějaké zanedbatelné. No a ta zničená cesta k tomu – inu, dali
jsme si zabrat. Taky jsme se dozvěděli, že plaketa panu Antonínu Rozsypalovi
(1890–1941), která je umístěna ve vrcholových partyjích trasy, byla původně
bronzová a někdo ji ukradl. Poslyšte páni loupežníci, nejste tam někde šikovně
ukrytí dodnes? Dnešní pamětní mramorová deska už není nic, na čem by se dalo
něco vytřískat. Tak můžeme povzpomínat na obdivovatele přírody a popřát mu,
abychom o něm přemítali jako o člověku, který věnoval svůj život na oltář
vlasti – Toníku, ber nás jako kamarády, i když jsme už o dost mladší.
Přiznám se osobně, že ten název Budačina je pro mě nějak ne
a ne zapamatovatelný, tak se stejně vždycky musím podívat, kde jsme to vlastně
byli.
Žádné komentáře:
Okomentovat