Památník Clay-Eva
To, co mi připadá zvláštní, bylo plánování výpravy k
památníku, kde seskočili parašutisté. Ale ne proto, že by to nebylo dostatečně
zajímavé, ale proto, že se na tom místě neodehrála žádná tragedie a dokonce ani
ti vojáci, kteří jsou na památníku na fotografii, nijak tragicky nedopadli a
svůj úkol plnili až do konce války.
Nechali jsme stát auto na parkovišti a vypravili jsme se k
tomu památníčku. Měli jsme docela kliku v tom, že když cesta pokračovala už bez
zpevnění, i přes bláto šlo jakž takž přejít – už bylo trochu oschlé a kromě
toho jsme mohli docela po suchu přejít po mezích u zoraných polí. No, hodilo by
se na nás pojmenování „námezní turisté“ a hned jsme na tu novou kategorii
výzkumníků byli pyšní. K památníku jsme se dostali a velice nás zaujaly výhledy
do kopcovité krajiny tolik odlišné od hanáckých rovin.
 |
| Jako i na jiných místech, i zde nás přivítal místní kocour. A taky pes, kohouti a... |
Křížová cesta Hostišová
Další částí dnešního pochodu bude zdejší „Křížová cesta“.
Každé zastavení je zhotoveno jako dřevěná kaplička s moderní kachlí, kde nám
výtvarník představuje svůj pohled na klasický děj, co má to zastavení
představovat. A je to ještě doplněno verši básnířky Jarmily Moosové. Omlouvám
se, ale na modernu – jak ve verších, tak na kachlích – moc nejsem. Tedy právě v
tomto spojení. Křížová cesta mi připadá pro věřícího velmi závažné
historicko-tradiční putování a tak bych to chtěl vidět taky. Uznávám, že to je
vkusně uděláno, a pro člověka, který perfektně ví, o co v Křížové cestě jde,
může být důvod k zamyšlení a tím i umocnění pocitů. Já zatím jen bádal, co to
asi má znamenat.
Prajzovská hruška
Na celý náš pochod dohlíží „Prajzovská hruška“
(takticko-technická data: stáří – 250 let, obvod kmene 370 cm) moc rádi bychom
ji obdivovali přímo na místě u ní, ale stojí majestátně uprostřed oranice a tam
se nám nechtělo.
Voják, kterého zabilo máslo
Proč „Prajzovská“? Inu to je tak: Prajzští vojáci, asi 10
jich bylo, vyšli v době Prusko-rakouské války v roce 1866 z lesa a zamířili si
to ke Konečným do statku, kde to bylo tak asi nejblíž. Tetička Konečná zrovna
rozpouštěla máslo – tomu se říkalo „putr“. Vojáci se na to vrhli a přes
protesty tetičky začali to máslo pít. Tetička měla víc strach o ně, aby se jim
něco nestalo. A ono taky stalo, zvláště když se potom ještě nacpali spoustou
špendlíků, kterých na dvoře pravě dozrálo spousta. Vojáky potom pořádně
rozbolelo břicho a ten, který toho másla vypil nejvíc, z toho nakonec umřel a
je pochovaný pod tou hruškou.
Snažili jsme se najít co nejefektivnější pohled na tu
hrušku, ale proti lesu teď, když ještě nemá listy – nic moc. Nejlepší byla ta
kombinace proti světlé obloze.
 |
| Nedaleko slavné hrušky mají v Hostišové i rozhlednu. |
Meloe Proscarabaeus
No né, podívejte se všichni na toho podivného brouka. Vypadá
trochu jako střevlík, ale má krásně tmavě kovově modrou barvu. Pozdějším
šetřením bylo zjištěno toto: Domníváme se, že by to mohla být Majka obecná
(Meloe Proscarabaeus), což je pěkně jedovatá potvora, ještě že jsme ji nebrali
do ruky. Při ohrožení vylučuje kantaridin, který je pro člověka smrtelně
jedovatý. Tak v té tradici pohřbívání u Prajzovské hrušky raději pokračovat
nebudeme.
Přes Míškovice a Rackovou
I potulovali jsme se po různých obcích a narazili jsme na
podivný kostel v Míškovicích. Je to kostel Sv. Antonína Paduánského a je to
zvláštní stavba v konstruktivistickém stylu.
V obci Racková nás zaujal její erb. Je na něm kanec (proč ne
racek?) a ještě pod ním je ozdobný pásek se dvěma hvězdičkami (na vojně to byly
distinkce podplukovníka). Tady to má asi označovat spojení dvou původních obcí.
Gulášek v Žeranovicích
Napochodovali jsme docela dost, tak už máme právo na obídek
– není-liž pravda. Co takhle v zámku v Žeranovicích. Je postaven v neogotickém
stylu a umístili zde městský úřad, místní knihovnu a poštu. A teď nás zajímá
nejvíc, že tu je i restaurace „Hospůdka“. Já si dal Žeranovický gulášek s
knedlíčkem a pošmákl jsem si. Dobrou chuť!
Žádné komentáře:
Okomentovat