UÁ , že bych si takhle po poledni dal ještě šlofíčka? Ale
kdepak, na řadě je objevování a poznávání, tak honem obléknout a jedem. Konec
konců, už nejsou mrazy, tak to půjde pohodlněji.
Zamrzlý akvadukt
Tady, co si necháváme auto, kluci na rybníčku ještě bruslí,
aby kousek zimy ještě stihli. Vydáme se pěšky podle náhonu na místo, kde se
kříží mimoúrovňově dva vodní toky. Je to parádní kousek vodní stavby a ještě s
další protierozní funkcí. To je totiž tak: Kdyby se Morava rozvodnila, voda by
stoupla proti proudu a zaplavila vesnici. No a škody by byly, co mám
vysvětlovat. Tak se vybudovalo stavidlo, aby se tomu mohlo zabránit. Pravda,
tvářím se jako bych to ovládal já, ale jsem tu jen divák. Musím říct, že je tu
ještě spousta ledu, ale ten to tady velice vhodně zdobí.
Sifón nebo shybka pod Valovou
U toho technického díla, kam se jdeme podívat, to funguje
ještě jinak. O kousek dál je místo, kterému se říká sifón nebo schybka a tam
ten náhon podtéká říčku Valovou.
Doporučoval bych, aby se sem raději šel každý
turista podívat, protože to stojí za to. Prý původně tu sloužily dřevěné „vantroky“
později kovové a v roce 1908 vybudovali tohle křížení dvou vodních toků. Prý
tam spadl i místní kluk a tím sifónem proplaval a než ostatní doběhli na druhou
stranu už vylezl z vody a nic se mu nestalo. Taky tam při honu jednou spadl
pes. Dneska je na té vstupní straně pro jistotu mříž. To, co mě překvapilo
nejvíc, je rozdíl hladin obou toků. Odhadoval bych to tak na 5 m. Nevím, kudy ten náhon teče, protože na hladině před tím sifónem plavalo docela dost
nepořádku, jako ze smetiště. Prý ten kluk, co tam spadl, patřil do party, co ten
binec napichovala na špičaté klacky a vyndávala ven.
Trochu jsme to tady obešli a po mostku jsme se dostali i na
druhou stranu. Mostky tu jsou dva a jeden nemá zábradlí – třeba je to kvůli
tomu, aby tudy mohli přejíždět se zemědělskou technikou a nemuseli ji pracně
skládat. Raději půjdu po prostředku, co kdybych se náhodou zamotal.
Soutok Valové s Moravou
Na jednom místě, hned u soutoku Valové s Moravou, je takový
plácek, jako by tam mohly být vrhačky na asfaltové holuby, protože kromě té
kantýny tam jsou i takové ty boudičky, co se do nich vrhačky dávaly. Jenomže
uprostřed toho prostranství jsou sloupy s elektrickým vedením, tak nevím, jestli
to tu není jenom pro partu trempů.
Tady u mostku stojí kříž jako památka na padlého účastníka
odboje – to pro úplnost, abychom věděli později, co to tady bylo.
Lobodický žudr
Jedeme se ještě podívat na stavební zajímavost – žudr. Dříve
prý to bývalo častější, ale po přestavbě statků se toho většinou zbavili. Je to
takový masivní rizalit vystupující před průčelí domu. Tady se to zachovalo v
Lobodicích. Mně se to líbí, já bych to teda neboural, taky podle stop se dá do
toho žudru zajet osobním autem a pak to může sloužit jako otevřená garáž. Jinak
kdysi se to stavělo, protože tam v patře byla sýpka. Prý podobné stavební
prvky byly na Malé Hané roubené a říkali jim žondr. Mám takový dojem, že jsem
podobnou stavbu viděl i na Náchodsku v Machově. Tam je u bývalé kovárny a je
roubená. Dneska to tam mají lufťáci. Mají tam stoleček s lavičkami a popíjejí
tam kafe, aby jim sousedi záviděli.
Kojetínský mlýn
Nakonec se jedeme ještě podívat, kam teče voda v tom
masivním náhonu se sifónem. Je to mlýn v Kojetíně a zdá se nám, že funguje
dodnes. Honí ale elektrickou turbínu a ta zásobuje teprve elektrikou ten
vlastní mlýn.
Dneska to bylo i
náročné na pochodování, tak si připíšeme ba dokonce 4 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat