Hodí se to, je to v týdnu a ještě je tím směrem potřeba
taky něco vyřídit. Osazení výpravy je tentokrát docela mohutné: Honza
s Martinou, Zoe, Jakub a já. Šternberk, a taky Šternberkové jako
šlechtický, rod jsou velice známé pojmy, a tak nás to všechny velice zajímá.
Přiznávám se že Šternberky jsem vzal na vědomí hlavně, když jsem sledoval
„Černé barony“. Kde byli představeni hercem Vydrou a to velice na úrovni, a tak
jsem byl zvědavý, odkud tenhle šlechtic vlastně byl. A líbilo se mi tam, dojem
jsem si určitě nezkazil.
Kostky na nádvoří
Museli jsme počkat necelou hodinku na naší prohlídku, a tak
jsme seděli na nádvoří na lavičce. Pro nudící se děti tam připravili takové
kostky na koberci, no a u Zojinky to mělo velikánský úspěch – vydržela si tam
stavět vysoké věžičky a měli jsme tu skoro model vlastního hradu. A za tu
chvíli se tam bavily i jiné děti. Jen jeden takový protivný chlapeček to začal
rozkopávat a – lup, dostal od své maminky nekompromisně výchovný pohlavek a
tvářil se tak, že asi přesně věděl proč to schytal.
Věž se 4 metrovou zdí
Z toho nádvoří vedou schody až k kulaté kamenné
věži, na které byly celkem nelogicky mohutné konzole, ale nevedly nikam. (Totiž
ty původní dveře jsou už zazděné a pro obývání se tahle pevnostní věž nehodí.)
Teprve při prohlídce jsme se dozvěděli, že tam byl vchod do věže a vedlo
k němu dřevěné schodiště a tam byl dříve také vchod do posledního
obranného prostoru hradu. Při kritickém napadení pak obránci to schodiště
zapálili a tím by se asi zachránili. Tahle věž byla původně dvakrát tak vysoká
a ještě dnes je vidět v oknech pod střechou, že tam je zeď věže silná asi
tak 4 metry. Já jsem se vypravil podívat až pod věž, ono se to tam zrovna
opravuje, takže asi to pro návštěvníky normálně přístupné asi není.
Hurá na prohlídku
Jsou tu různé prohlídkové okruhy a ten co jsme si vybrali
trval skoro hodinu a uvážili jsme, že to bylo tak akorát. Zahájili jsme
prohlídku s povídáním naší průvodkyně v kapli a pokračovali
v rytířské síni. Byla tam různá brnění, asi určená pro souboje. Jenže
dneska by nám byla docela malá, oni totiž žádní obři nebyli. Taky tu stála
okovaná pokladnice, no prázdná váží něco přes metrák, asi by se dost těžko
nepozorovatelně kradla. Je tu ve vitráži vymalován tkalcovský stav (ale která součást toho
přístroje se jmenuje brdo, jsme nezjistili). Taky ty nástěnné hodiny jsou
parádní.
Atentát přes záchod?
Samostatnou kapitolou je opět „výsernice“ nebo „prevét“, no
prostě záchod. Ono by se tou záchodovou šachtou mohl do hradu dostat diverzant
a mohl by spáchat třeba atentát, takže tam bylo pevné přepažení, aby toho
použivatele nikdo nerušil při jeho výkonu. Poslední obyvatelé ale už měli
porcelánový hajzlík, skoro takový jako používáme dnes (oni ho měli ozdobnější).
Výtahy na hradě
Na jednom záběru máme dokonce i tanečníka, jenže k tomu
mu žádná muzika nehrála. Taky jsme prohlíželi vysoko ustlanou středověkou
postel a Zojinka se zeptala slečny průvodkyně, jestli si tam může zaskákat.
(Raději až doma). Poslední obyvatelé byli velmi moderní, protože tu je i výtah
a to osobní i kuchyňský. A v kuchyni by se mi velice líbilo. Je to tady
nádherně prostorné a vybavené různými sporáky a troubami. Moc se nám líbily obrazy, od různých italských i jiných
mistrů a jeden se nám líbil velice – autor „J. van Huysum“.
Na kafíčko a domů
No a pak už procházka po městě (najít si kavárnu na kafíčko)
a pak pokoukat na krásný morový sloup a na velice majestátní průčelí chrámu,
nebo kláštera? No a plni dojmů ujíždíme zase domů
Žádné komentáře:
Okomentovat