„Jmenuji se Abigail,
ale říkejte mi Abi. Jsem ušlechtilá psí šlechtična a mimo jiné, ani různé peské
zábavy mezi páníčkem a námi pejsky mi nejsou cizí. A mezi tím, co si budete
užívat návštěvy u mé člověčí rodiny, můžete mě jemně drbat za ušima a něžně
hladit.“
Oneš Trdlo a další...
Tak Abinko, pěkně poslouchej, co si lidé vypravují, určitě
tomu docela dobře rozumíš. Jsme na návštěvě u Hanáků ve Slavkově. (Pozor,
neplést si ze Slavkovem, co tam řádil Napoléon Bonaparte.) Tenhle Slavkov má od
roku 1924 přídomek „ Pod Hostýnem“, a to dokonce ministerským výnosem. No a
nedá se opomenout z historie, že mezi prvními vlastníky této obce byl Oneš
Trdlo se svou matkou Bětou. Oni se tady ti vlastníci docela střídali, ale ještě
se mi líbil pan Burian Žabka z Limberka. Pan Václav Bítovský z Bítova
byl přední Moravský šlechtic, ale nabádal ku stavovskému povstání proti
Habsburkům a byl při procesu proti účastníkům povstání odsouzen „ke ztrátě
hrdla, cti a statků“, takže žil v exilu a tak se toto území postupně
dostalo do rukou hrabat z Monte Abbate a svobodných pánů Laudonů. Musím
říct, že náš hostitel Jirka Hanák je ale rodem Valach a je na to taky patřičně
hrdý.
U Hanákových
My jsme hlavně přijeli navštívit Hanákovi, jak jsem se už
zmínil. Mají na zahradě vybudovaný velmi příjemný altán, kde se dobře sedí a
popíjí kafíčko a ba i slivovička (to ale jenom my co neřídíme). Mají tu velikou
zahradu s trampolínou, a tak naše malá má dosti prostoru pro skotačení.
Přes pole, rybníky a louky vzhůru na Chlum
My
pánové jsme uvážili, že bychom měli něco udělat taky pro své zdraví a vyrazili
jsme na procházku do okolí a k rybníčkům a pak jsme se statečně vydali i
po prašné cestě pořád do kopce, s cílem dojít až na vršek Chlum. Kdysi tu
stával hrad, který byl pravděpodobně
zrušen za husitských válek, takže se dochovaly dodnes jen valy a hradní příkop.
Když jsme ale našli na cestě šikovnou lavičku, uvážili jsme, že toho pajdání o
holích už máme dost. Odpočinuli jsme si a pohodlně sešli nazpět do vesnice.
Na náves a domů
Nakoukli jsme k památníku padlých a na místním
náměstíčku jsme se rozhlédli po místní škole i hostinci. Ten hostinec se
jmenuje „Na Šachtě“ a to asi souvisí s tím, že se tady těžil nejen
vápenec, ale i železná ruda a dokonce i zlato a stříbro.
Nám už se naklonil čas, a tak se s příjemnými kamarády
rozloučíme a ujíždíme směr Kroměříž. Tedy viděli jsme v průběhu procházky
celou řadu nádherných výhledů a musím říct, že se mi postupně začíná zdejší
okolí skládat dohromady a jsem rád, že už sem patřím taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat