Hodinová plavba
Dnes máme naplánovanou nejen dalekou cestu, ale i plavbu.
Honza objevil takovouto možnost: Projeli bychom se lodí asi tak hodinu, snad si
to aspoň trochu užijeme. Tentokrát jsme posíleni ještě o Jakuba. Tak jsme zvědaví,
jak to bude probíhat.
Nejprve jsme ve Strážnici našli přístav a podle fotky i náš
koráb jménem Ámos. Ještě, že Honza zaplatil za plavbu už den napřed, zájem stát
se dobyvatelem vodních dálek byl veliký.
Nejprve přišla taková nenápadná paní, ale za moment se
vynořila z lodě v lodnické uniformě, určitě je nějaký druh lodního
důstojníka. Usadila nás na místa a pak nám přednášela o plavení na tomto našem
křižníku každý detail. Pomalu jsme se rozjeli a určitě jsme se všichni cítili
nejmíň jako zaoceánští cestovatelé. Po chvíli dovolila dětem za rodičovského
dozoru se dívat z prostoru přídě naší lodě a hlásit každé plavidlo, které
potkáme.
Nejen kvůli bobrům jen 5km/h
Plavidla se tu pohybují rychlostí asi 5 km za hodinu (nebo
alespoň by měla) a to má svůj význam – lodě svou plavbou dělají vlny a kanál
místy nemá zpevněné břehy a tak jsou břehy poškozovány. Docela dobře je to
vidět v místech, kde se usadili bobři. Oni totiž mají vystavěn vstup do
svého království pod vodou a teprve potom budují vlastní království, a tím že
vlny břehy smývají, jim bylo na některých místech vidět do kuchyně.
Původně tudy vozil Baťa uhlí do Otrokovic
Naši šikovní námořníci se pořídili otočit na určitých docela
málo rozšířených místech, a tak jsme se zase pohybovali opačně, až jsme se
opravdu po hodině dostali do přístavu. V dobách, kdy tu lodě převážely
uhlí a různé stavební materiály, je táhli koně a později pak traktory, a tak je
ta cestička po břehu místy zatočena pod mostek. A samozřejmě tu v té době
nerostly žádné stromy ani keře. Dnes už ale ničemu nepřekáží.
Strážnický zámek a park
My jsme se vydali kousek po té pobřežní magistrále a chtěli
jsme se podívat ke Strážnickému zámku. Je krásně opravený a vyfešákovaný.
Historická expozice tam vlastně není a funguje jako výstavní síň. Prošli jsme
to v zámeckém parku až k hradbě, nebo valu, nebo co to vlastně je
s tou malebnou bránou. Stavitele parku podezírám z toho, že to je
jenom ozdobná stavba, která žádný historický původ nemá. Potkali jsme tam bustu
pana Vítězslava Volavého, ale promiňte mi mojí nevědomost, opravdu nevím čím se
tento pán proslavil.
Taky jsme potkali obrovský strom, který se jmenuje Katalpa
trubačovitá, ještě jsem se touto dřevinou asi nikdy nepotkal. Ale je nádherná.
Za tou bránou je vidět alej platanů a
jsou nádherné taky, i když se jim loupe kůra, ale to je na platanech moc
efektní.
Synagoga
Na náměstí jsou sochy T. G. Masaryka a J. A. Komenského, ale
ta socha Komenského se nám moc nelíbila.
I Slovensko je okolí Kroměříže
Něco sníme a jdeme k autu. Abychom dodali dnešní
výpravě dokonce mezinárodní status – pojedeme ještě na Slovensko – jen tak
nakouknout. Jedeme přes Skalicu do Holíče. Mají tu obrovský zámek, a tak se
část výpravy jde podívat blíže (mně se moc nechce vylézat z auta, a tak
obětavě zůstávám se spící Zojinkou.)
No a pak už jenom malou zastávku na nakoupení trochy vína,
abychom mohli na naše cestování povzpomínat intenzivněji. „Na zdraví“ (Od Žerotínů as. Strážnice) a chutná a
hlavně se musí vypít brzy, a tak se zavazujeme, že se do toho pustíme
s plnou vervou
Žádné komentáře:
Okomentovat