52. Zborovice

Paníháj

Letošní první výlet je zahalen trochu do časů, kdy se ledacos řídilo nebo alespoň mívalo takový tajůplný odstín své historie.

 Tedy, jak to vlastně bylo: Na kopečku je dneska kaplička sv. Anny, ale je nad velikým lánem pole, takže naše průzkumná výprava ještě před dosažením vytčeného cíle usoudila, že pro mě, coby seniora kolektivu, je pěší túra dostatečná (později jsme naměřili 5,5 km). To je po zimním lenošení dost a dost. Nakonec jsme kapličku viděli a tak jsme si mohli o pověsti udělat jasnou představu.

V pověsti se pravilo, že tam kolem té kapličky byl v dávných dobách příjemný hájek a Paní ze Zdislavic tam ráda pobývala. No, bylo to její oblíbené místečko. A jezdívala tam i se svou matkou a později i svými dětmi. Jenže na tvrzi ve Zborovicích se usadil nový šlechtic. Protiva a sobec, který milé paní její výlety záviděl a ze všech sil se snažil jí to tam překazit. Časem to té Paní postupně znepříjemnil tak, že tam opravdu přestala jezdit. Její věrní potom z úkrytu na toho pána volávali: „Vrať paní háj,“ a lesní ozvěna jim odpovídala „Paníháj.“ Dokonce získal ten lesík pro sebe a paní nepochodila ani u soudu. Paní se tedy dovolávala Božího soudu a tu se stalo, že když tudy jednou projížděl, strhla se znenadání bouře a utržená borová větev ho zabila! A tak se zjevovala – ona v poledne celá v černém a ten podrazák zase o půlnoci v černém kočáře.

My jsme si tam pod tím lánem uspořádali piknik a bedlivě jsme poslouchali jestli tam něco neuvidíme nebo neuslyšíme. Pravda, nebyli jsme tam ani v poledne ani o půlnoci, ale opravdu snažili jsme se, abychom, kdyby se něco kmitlo, tak abychom mohli hned zaznamenat všechny nadpřirozené jevy. A tak musíme objektivně konstatovat, že se nás nadpřirozené objekty asi vyděsily tak, že se nic nedělo. Nebo že jsme měli počkat až na příslušnou dobu? Užili jsme svačiny a po nějakých nesrovnalostech ani památky. Jen jsme pozorovali rudl srnčího, jak se procházel tím velkým lánem pole. Ani ti srnečkové nejevili nějaké nadpřirozené postrašení. Zdálo se, že mají spíše obavu z nás. 

Tak jsme pochodovali zase do Zborovic a už jsme jen přes plot obdivovali pohřební pavilon, který byl za dvojím oplocením a to bychom nejspíš potřebovali několik povolení, abychom se do blízkosti dostali. Totiž, Zborovice nejsou nějak veliká obec, pardon Zborovice jsou městečko. Ale je tu zámek, který sloužil jako domov důchodců a nyní „Domov pro osoby se zdravotním postižením.“ Ten pohřební pavilon je hrobka rodiny Friessů, ale je v areálu toho původního zámku. No a snad zdravotně postižení tolik nejsme. Tak smůla, jako obyčejní čumilové se tam asi nedostaneme. No a „Paníháj“ jsme si pobrukovali jen my sami.

Hrobka rodiny Friessů v zámecké zahradě

Starý zámer ve Zborovicích

Vzácné platany javorolistév parku před novým Zámkem.

 

Máme tedy letošní první výlet za sebou a nebýt puchýřů na patách u naší nejmenší a nejmladší výzkumnice bylo by to proběhlo bez nadpřirozených úkazů. Ale Paní Zdislavické jsme fakt drželi palce.