1. Kurovice (18. 1. 2018)

Tvrz a její kocour

Neměl jsem ani zdání, že nějaké Kurovice existují.

Tedy – jedná se o tvrz, která je poměrně blízko a Honza dodal celou stránku údajů a pojednání o tom, co to vlastně je. Tvrz není daleko a je to zajímavé.

Zmínky o původních vlastnících vyvolávají zajímavé kombinace – Zašít z Kurovic nebo Beneš Hus z Kurovic. Ten Zašít – nebyl on vlastně Arab poněkud zašitej zde před něčím, co se mu přihodilo v jeho rodné vlasti?

Koukali jsme na takovou podivnou stavbu (připomíná trochu panelák, kdyby nebyla jasně postavená historicky z kamenů a starých cihel). Tedy koukali jsme přes plot zahrady i zbytky opevnění bylo vidět. Až ke stavbě, nebo dokonce dovnitř nejde očumovat - možná příště. Za plot se zatím nedá jít.

Přivítal nás pěkný kocour, který si velmi přátelsky přišel pro pohlazení. Mám dojem, že to byl zakletý dávný kurovický dvořan. Bylo to taky vidět na tom, že v průběhu našeho setkání zahnal jiného kocoura, protože jsme jako návštěva přece pochopitelně patřili jemu.

Svatá Kunhuta

Dostali jsme se až na náměstí, kde mají kostel svaté Kunhuty. Proč tu Kunhutu mají zrovna tady, to nám nebylo tak moc jasné. A tak jsme se z moudrých pramenů dozvěděli, že Kunhuta byla bavorská vévodkyně. Jmenovala se vlastně Kunhuta Lucemburská a narodila se někdy kolem roku 980 a zemřela 3. 3. 1033. To, že byla svatořečená spočívalo v tom, že byla nařčena z cizoložství a podrobila se Božímu soudu, který spočíval v tomto: Musela přejít přes rozžhavenou radlici a když byla Boží mocí ochráněna od jakéhokoli zranění, bylo jasně prokázáno, že ty pomluvy byly kecy. Protože 3.3. si jako svůj den narození docela pamatuji, vím, že ve starých kalendářích bylo dokonce Kunhuty a mě to jako kluka dost štvalo – no považte, zrovna na klukovské narozeniny a slavilo se takové jméno. Tedy nicméně odpověď na to, proč tu je zrovna kostel Kunhuty, to jsme se nedozvěděli, že by se někdo chtěl zavděčit Bavorákům?

Na tom náměstí jsme obdivovali sochu mladíka na náměstí. Je to pomník padlých, tedy velmi vážná věc. Mladík má v ruce kosu tak, že vlastní kosa leží na zemi a kosiště má opřené o rameno. Totiž z boku, odkud jsme přišli my to vypadá, jakoby měl venku přirození. Je to neuvěřitelné, ale opravdu jsme ten prostřední držák kosiště naprosto a jednoznačně nemohli identifikovat jinak. A tak jsme byli nad tou sochou poněkud rozpačití.

Hulínské graffiti

Další atrakce, kterou jsme si naplánovali, se týkala nasprejovaných postav už v Hulíně. Jedná se o velmi zdařilé sprejové postavy – Palackého a biskupa Stojana.

Postavy jsou vyhotoveny velice zdařile, ale zatím se prý neví, kdo je autor a údajně pan starosta prohlásil, že dílo bude zachováno i když je vlastně na černo. Palacký je na elektrorozvodném kumbálku a biskup na obecní zdi. Prošli jsme okolo těch portrétů a zaznamenali dokonce i dokumentární fotografie a zašli jsme na oběd.

Trochu to překvapování pokračovalo i během oběda – opravdu jsme přišli do restaurace asi o půl dvanácté a z denní nabídky měli poslední jídlo. Kdypak se asi tady chodí k obědu? No nakonec jsme zvládli i to a po nás přišli ještě jedni hladovci, a ta hostinská místnost byla opravdu veliká a připravená na spoustu hostů.

Kupodivu na našem putování to nezanechalo ani stínek a tedy za sebe musím konstatovat, že to byl bezvadný den. Pokud tedy máme v okolí ještě nějaké zajímavosti, stojí za to zase někdy vyrazit a pokud bude volno, vzít s sebou i vnuky a třeba i kamarády, možná, že je to bude bavit, budou-li mít chuť.